Kaple hradu Velešína

Románských hradních kaplí se v Čechách nedochovalo mnoho a ani jejich předpokládaný původní počet nebyl příliš vysoký.¹ Proto v sedmdesátých letech 20. století vzbudily velký zájem výsledky archeologického výzkumu Antonína Hejny na hradě Velešíně.² Tento výzkum byl vyvolán stavbou vodního díla Římov na řece Malši, která však hradní areál nijak nepostihla. Antonín Hejna zde provedl několik větších sond a jeden plošný odkryv, který odhalil pozůstatky hradní kaple.³ Tuto kapli (obr.1), která se též jako jediná část zmíněného výzkumu dočkala zaměření (obr.2,3), autor výzkumu prohlásil za románskou a viděl v ní významný příspěvek k poznání české románské sakrální architektury.
Hejnova interpretace vzhledem k podobě odkrytého zdiva od počátku nevzbuzovala příliš důvěru. Kaple totiž vykazuje podivuhodný půdorys s četnými nepravidelnostmi a různými skutečnostmi, které o takovéto dataci budí pochybnosti. Jsou to zejména stopy složitějšího stavebního vývoje, rozličné techniky zdění a pestrý rejstřík použitého stavebního materiálu.
Revize interpretace této stavby je značně komplikovanou záležitostí, a to zejména vzhledem ke způsobu provedení a dokumentace zmíněného archeologického výzkumu, který lze charakterizovat spíše jako okopání zdiv či výkliz. Kaple byla vykopána bez ohledu na stratigrafickou situaci, takže možnosti archeologického datování byly v naprosté většině ztraceny. Zvrstvení vedoucí výzkumu občas slovně popsal, ale tyto popisy si nevšímají vztahu vrstev ke zdivům, jsou kontradiktorické a prakticky je nelze spojit se získanými archeologickými nálezy. Žádná stratigrafická situace nebyla zaměřena a z prostoru kaple (stejně jako z celého výzkumu) neexistuje jediný spolehlivěji stratifikovaný nález. Veškeré Hejnovy nálezy tak mají vypovídací hodnotu lokalizovaných sběrů.

Celý článek:  PDF (2.1 MB)

Město Velešín

Město Velešín se rozkládá v levo od silnice E55, 20 km od Českých Budějovic, směrem na Dolní Dvořiště a Linz. Prochází tudy železniční trať č. 196 České Budějovice, Horní Dvořiště, Summerau, Linz. Vlastní osada vznikla zřejmě počátkem 13. století v mírné proláklině svažující se východním směrem ke kaňonovitému údolí řeky Malše (dnes údolní přehrada Římov). Ze severní a jižní strany je ohraničena hlubokými zářezy potoků. Pouze směrem západním je terén otevřen do mírně zvlněné krajiny mezi řekami Malší a Vltavou.

již zrušený kostel sv. Jakuba a Filipa	radnice	dům U Kantůrků
Mariánské sousoší	starý plán města	kostel sv. Václava
zrušený kostel sv. Jakuba a Filipa	zrušený kostel sv. Jakuba a Filipa r.1905	radnice v r. 1905

Řeka Malše, protékající v hlubokém meandrovitém údolí spolu se stržemi četných potoků, vytvářela již v době prehistorické podmínky pro vznik dobře chráněných lidských sídlišť. Nálezy v prostorách pozdějšího slovanského hradiště Strahov napovídají o osídlení již ve starší době bronzové( 2000 až 1500 let před n.l.). Vznik vlastní osady Velešín nebude zřejmě nikdy přesně datován. Uvádí se léta 1215 až 1230. Jméno osady je přičítáno jakémusi Velešovi, jež zde měl vlastnit dvorec. Do roku 1264 patřil Velešín ke zboží královskému. Pravděpodobně roku 1265 je postoupil král Přemysl Otakar II. Čéčovi z Budějovic za území při soutoku řek Malše a Vltavy, kde hodlal založit královské město. Již roku 1266 se Čéč zval „z Velešína“. V roce 1276 byl Velešín opět ve vlastnictví zemského knížectví, jež král Václav II. dal roku 1283 v držení pánům z Michalovic. V jejich držení byl až do roku 1387, kdy přešel na pány z Rožmberka, od roku 1611 na pány ze Švamberka a roku 1620 na hrabata Bukvojů.

   Roku 1391 byl Velešín Václavem IV. povýšen na trhové městečko. Zboží Velešínské bylo rozsáhlé, mělo výměru několika čtverečních mil (zeměpisných, 1 míle čtvereční je přibližně 56 km2). Patřily k němu nejen blízké obce, ale zasahovalo na jihu až do dnešního Rakouska. Jako trhové městečko měl Velešín kromě týdenních trhů dva výroční trhy, od roku 1577 pak tři. Narůstající obchod přispíval k rozkvětu obce. Postupně zde vznikaly cechy: tkalcovský, kovářský, kolařský a bednářský, ševcovský a řeznicko-pekařský. K rozvoji významně přispívalo i právo vařit pivo. V 18. století vznikla královská silnice spojující Prahu s Lincem. V našem regionu kopírovala starou cáhlovskou cestu, spojující Budějovice s Freistadtem. V 19. století vzniká železniční spojení, nejprve koněspřežní železnice, přebudovaná později na parní provoz, spojující České Budějovice s Lincem. Nejbližší stanice koněspřežky byla na Holkově. Přepřažní a staniční budova byla adaptována z bývalé zájezdní hospody č. 8, která má tři štíty v řadě. Protější nově vystavěná budova č. 20 sloužila k ustájení asi čtyřiceti koní, bylo zde i skladiště píce a obytné místnosti pro obsluhu. Na holkovském rozcestí se dráha stáčela ke dvoru Holkov a velkým obloukem dvakrát přetínala bývalou královskou (císařskou) silnici. Pak se trať zase vracela k původnímu směru. Dodnes jsou místy patrny zbytky tehdejšího náspu. Uprostřed jednoho z těchto zbytků, nedaleko od mezinárodní silnice E 55, se nachází klenutý můstek. Mezi tímto můstkem a nynější železniční zastávkou Velešín - městys se zachovaly zbytky původního zářezu. Asi 100 m od této zastávky, po pravé straně trati směrem na Horní Dvořiště, se nachází další zbytek náspu s klenutým kamenným můstkem, který má ovšem poněkud jiný vzhled, než můstek předchozí.

Další rozvoj městečka pokračoval vydlážděním náměstí, vybudováním vodovodu a kanalizace. Rozvíjí se bohatá spolková, společenská a kulturní činnost. Ve 20. století dochází k průmyslovému rozvoji. Předcházela mu elektrifikace obce v roce 1918.

Kostel zasvěcený sv. Václavu byl postaven na místě původní dřevěné kaple či kostelíku kolem poloviny 13. století. Uvádí se, že v roce 1285 již stál. Pozdější nálezy při rozšiřování hřbitova naznačují, že již v dobách předkřesťanských zde bylo pohřebiště a pravděpodobně i svatyně. Kostel v průběhu věků prošel mnoha úpravami. V roce 1491 byl původní dřevěný strop nahrazen zaklenutím. Kostel byl přeměněn na dvoulodní. Byla také přistavěna čtyřpatrová zvonice. Další úpravy v letech 1604 a kolem roku 1700 nepřinesly podstatné změny. V letech 1750 až 1754 byla provedena barokní přestavba, která z velké části setřela punc starobylosti a dala stavbě dnešní podobu. V roce 1773 byla zvonice zvýšena o páté patro, kde byl byt věžníka a později (1833) hodiny.

Napravo před kostelem se nachází dům „U Kantůrků čp. 20“. Jedná se o nejstarší, ve vnitřních částech zachovalý, dům ve Velešíně. V jeho severní části je dochována část někdejší fary – domu altaristů - kněží, kteří se starali o duchovní život a školství ve farnosti. V domě je zachována unikátní černá kuchyně včetně dýmovníku. Kamenické prvky některých portálů jsou shodné s kostelními a nasvědčují, že byly vestavěny v době pozdně gotických úprav sousedního kostela na konci 15. století. Název „U Kantůrků“ pochází od kantorů Ondřeje a Vojtěcha Papíra, kteří dům vlastnili v letech 1668 až 1724. Tento dům v roce 2008 zakoupilo město a předpokládá se jeho brzké zpřístupnění veřejnosti.

Náměstí se zužuje a přechází pod kostelem sv. Václava do Latránu, nejstarší části obce. V ulici, jíž náměstí pokračuje, najdeme domek čp. 23, v němž bydleli manželé Šítalovi, naivní malíři, jejichž dílo svým významem daleko přesáhlo hranice republiky. Necitlivou „úpravou“ byl domek zcela znehodnocen. Dílo malířů se však dochovalo a je připravována jeho trvalá výstava.

Uprostřed horní části náměstí se nachází radnice čp. 77, oddělená uličkou od bývalého kostela. V roce 1592 koupila obec soukromý dům a využívala jej od roku 1598 jako radnici. V letech 1783 až 1784 byla budova opravena a zbarokizována. Další velká oprava, spočívající ve zpevnění zdiva, výměně krovu a vnitřních opravách, byla provedena až v roce 1926. Opravy a úpravy provedené po 2. světové válce přinesly ve jménu modernizace ztrátu mnoha historicky cenných předmětů vnitřního vybavení. Součástí radnice byl i tak zvaný „štoček“ (čp. 76), přístavba, kterou však obec v roce 1682 prodala do soukromých rukou. Zpět k radnici se dostal, a byl přestavěn, až na přelomu 19. a 20. století. Za radnicí, v místě dnešní úřadovny městské policie, bývaly masné krámy – stavba s pěti krámky, využívanými při trzích (týdenních, výročních) k prodeji masa a masných výrobků prodejci, kteří nebyli stálými řezníky.

DŮM „U KANTŮRKŮ" (kaplanka, dům altaristů)

Dům čp. 20 na náměstí ve Velešíně je podle prvního ohledání výjimečně zachovaný pozdně gotický objekt, který obsahuje velké množství autentických středověkých konstrukcí – obvodové zdivo a vnitřní členění domu, pozdně gotické sedlové portály a okenní ostění. Přízemní dům obsahuje v zadní části pozdně gotický valený sklep, který byl původně přístupný sedlovým portálkem z úzké klenuté chodbičky podél západní strany domu.

Do interiéru domu se vchází portálem s okoseným ostěním a nízkým sedlem, které je zvýrazněno protínáním profilů. Naprosto stejný, dnes zazděný portál se zachoval v zadní části domu na podestě ke schodišti na půdu. Vedle zmíněného vstupu se nalézá druhý sedlový portál s nízkým sedlem a ostěním zdobeným prutem, který na obou stranách vyrůstá ze subtilních stáčených soklíků. Není bez zajímavosti, že naprosto stejný portál byl vytesán a usazen ve vstupu, který vede z kněžiště do sakristie sousedního farního kostela sv. Václava ve Velešíně, a dokládá, že dům čp. 20 byl postaven na konci 15. století v souvislosti s pozdně gotickou úpravou kostela. Poslední a nejjednodušší, dnes zazděný sedlový portál se nalézá ve sklepě. Dům se v prostoru náměstí a při vstupu ke kostelu uplatňuje zajímavým nárožním arkýřem vynášeným trojicí kamenných krakorců. Na čelní straně se nacházelo původně křížové kamenné okno, z nějž se zachoval dvoudílný kamenný parapet. Druhé gotické ostění se nalézá v ose jižního štítu, který se obrací do náměstí. Ze středověku pochází nejen valená klenba sklepa, ale pravděpodobně také valená klenba s výsečemi v místnosti nad ním.

Dům  v  roce  1773  vyhořel  a  po  té  byl  přestavován. Z  doby  po  požáru  s  největší pravděpodobností  pocházejí  klenby  vstupní chodby,  předsíně a  arkýře, stejně  jako trámový  strop  kuchyně a  obou místností v přední  části domu. V rámci  města  vyniká také intaktně dochovaný prostor černé kuchyně s funkčním dymníkem. I přes tyto mladší úpravy lze dům považovat za unikátně zachovaný pozdně středověký objekt, avšak s neméně hodnotnými stavebními úpravami domu z 19. století.

Zhodnocení

Objekt je významným urbanistickým prvkem, který významně utváří charakter zástavby v  dolní  části  náměstí  a  zásadně  formuje  nástup  ke  kostelu sv. Václava, se kterým vytváří  významnou  a  působivou  architektonickou  kompozici.  Svou  polohou  a zachováním  patří  objekt čp. 20  k  prvotřídním  architektonickým  památkám  v  rámci města Velešín, a proto by jej bylo dobré zachránit a využít například pro malé muzeum s expozici  o  zajímavé  a  bezpochyby  významné  historii  města  a  obyvatel  Velešína.

Mgr. Roman Lavička

Koňská dráha

Kupci jezdili přes Velešín již od nepaměti. A ještě počátkem 19. století bylo na tzv. královské silnici velice rušno. Jezdilo po ní množství těžkých povozů, které vozily nejrůznější zboží, zejména lihoviny, sirky, porcelánové nádobí, sukno, obilí apod. směrem k Linci, opačným směrem pak zvláště sůl. Majitelé vozů (formani) byli zvláštní skupinou lidí, od ostatních se lišili svým způsobem života (byli stále na cestách), mluvou i oblečením. Zboží, které převáželi, bylo jejich majetkem, výdělek se tedy řídil tím, jak draho dokázali prodat. Na jeden Vůz se vešlo obrovské množství nákladu, takže nebyly výjimkou ani vozy tažené šesti koňmi. Nařízení z r. 1747 povolovalo maximální hmotnost nákladu i 1,68 t, při šířce obručí (ráfů) 18 cm však forman mohl naložit až 3,36 t (pokud vůz táhli čtyři koně, potom jen 2,8 t).

   Přes Velešín jezdili nejčastěji formani z Prahy, Liberce, Chebu, z celých severních Čech i odjinud, kteří obvykle směřovali do Rakouska či Itálie nebo naopak nazpět.
Povozy se ve Velešíně zastavovaly nejčastěji v hostinci p. Koidla U zlatého kříže, kde formani jedli, nocovali a nakupovali zásoby (byly dny, kdy koupili až 20 strychů ovsa pro koně). Také Velešín měl své formany. Většinou jezdili jen příležitostně, trvalým zaměstnáním byla formanská živnost pro Jakuba Mráze a jeho syna Františka z čísla 56 a Nehybu řečeného Varhaníka z č. 12. Jezdívali do Lince, Gmundenu, Salzburku, Innsbrucku, Bolzana, Tridentu, František Mráz své zboží dovezl až do Terstu. Měl dva povozy, v každém byli zapřaženi čtyři koně. V letech 1866 - 69 jezdil stále v cizině, nejvíce po Štýrsku. Rozkvět zdejšího formanství ustal, když byla zřízena koňská dráha z Budějovic do Lince, která náklady dopravovala mnohem levněji. Tehdy zanikly jízdy příležitostných "selských formanů", velikou újmu utrpěli i zdejší hostinští, kováři, sedláři, ševci, pekaři a jiní. 

Stavba koněspřežky, kterou projektoval a zpočátku i řídil František Antonín Gerstner, byla zahájena v roce 1825, dokončena byla v r. 1830. 30. 9. 1828 byl zahájen pravidelný provoz na severním úseku, 1. 8. 1832 započala pravidelná přeprava nákladu. Osobní vlak projel trať v délce 128 km za 12 hodin, doprava nákladu trvala tři dny. Nejbližší stanice koněspřežky byla na Holkově. Přepřažní a staniční budova byla adaptována z bývalé zájezdní hospody (č. 8), která má tři štíty v řadě. Na prostřední střeše je zvonička, pod níž se nachází vjezd do krytého dvora. V jednom krajním štítu bylo okénko, k němuž vedly dřevěné kryté schody. Tam se prodávaly jízdenky. V této bývalé hospodě se nacházela kancelář a byty pro úředníky i zřízence dráhy, kovářská dílna a pomocné stáje pro koně. Protější nově vystavěná budova (č. 20) sloužila k ustájení asi čtyřiceti koní, bylo zde i skladiště píce a obytné místnosti pro obsluhu. Na holkovském rozcestí se dráha stáčela ke dvoru Holkov a velkým obloukem dvakrát přetínala bývalou královskou (císařskou) silnici. Pak se trať zase vracela k původnímu směru. Dodnes jsou místy patrny zbytky tehdejšího náspu.Uprostřed jednoho z těchto zbytků, nedaleko od mezinárodní silnice E55, se nachází klenutý můstek.

 Můstek koněspřežní dráhy u Velešína (PENZION U KOŇSKÉ DRÁHY) kresba Vladimír Klenka

V roce 1978 jej opravili svazáci z traťové distance v Č.Budějovicích. Tehdy zde také byla položena rekonstrukce části původního železničního svršku (železniční těleso mělo šířku 2,5 m, koleje měly rozchod
1 106 mm, zhotoveny byly z pásů kujného železa přibitých na podélných pražcích, které byly uklínovány v příčných pražcích; mezi kolejnicemi byla štěrková cesta pro koně zapřažené za sebou). Mezi tímto můstkem a nynější železniční zastávkou Velešín - městys se zachovaly zbytky původního zářezu. Asi 100 m od této zastávky, po pravé straně trati směrem na Horní Dvořiště, se nachází další zbytek náspu s klenutým kamenným můstkem, který má ovšem poněkud jiný vzhled než můstek předchozí.

DVĚ KNIHY O VELEŠÍNĚ (R. Jandová, M. Holakovský)

Česká televize: krátká reportáž o koňespřežní dráze 

                                            klikni pro zobrazení videa