Včely
Za pilou v sadu stával dřevěný včelník na kamenné podezdívce. Z boku se do něj vcházelo po dřevěných schůdcích jednoduchými dveřmi. Všechno to bylo tajemné, nové a pro kluky zajímavé. Tam jsem si připadal jako v posvátném chrámu. Vůně vosku se mísila s lahodnou vůní medu. Trochu byl cítit i pach dýmu z doutnajícího dřevěného uhlí, z předchozí návštěvy včelaře. Ta symfonie bzukotu asi dvaceti včelstev vyvolávala příjemný, skoro uspávající a uklidňující pocit. Na polici na severní straně včelníku ležely: kukla pro včelaře, dmychadlo na dřevěné uhlí, ruční stříkačka, husí peruto. Okrajovač víček plástů. Zásoba mezistěn a rámečků a další včelařské potřeby. Strýček měl ve dvou řadách nad sebou celkem asi 30 úlů, ne ale všechny byly obsazeny včelstvem. Úly směřovaly k jižní straně a každý měl jinou barvu, některé i jiný tvar přední stěny. V letním období strýček vypozoroval, kdy se budou včely rojit a uložil mi, abych je hlídal. Stačil jim rychle doběhnout se zprávou, že včely vylétly. Strýček měl připravenou nabitou brokovnici, přiběhl a vystřelil. Včely považovaly výstřel za uhození hromu, za nímž měl následovat déšť a proto z výšky klesly, královna se usadila na větev stromu a na ni se postupně navěsily ostatní včely. Byl to hrozen až 60 cm dlouhý a asi 20 cm široký. Stříkačka pomáhala včelám, aby se usadily. Včely rozčileně lítali kolem, střežily královnu a napadaly všechno podezřelé kolem usazujícího se roje. Strýček zapálil dřevěné uhlí v dýmovnici, na hlavu si nasadil kuklu. Pak pod roj posadil prázdný úl nahoře otevřený, vylezl na štafle ke hroznu roje, dýmem z dmýchavky usměrňoval včely. Pak husím perutem pomalu smetl roj i s královnou do úlu a ten lehce shora přikryl. Včely se stále dále rozčilovaly a útočily, ale již byly v novém domově. Druhý den přenesl strýček úl do včelníku, zavěsil do něj několik rámečk s mezistěnami – budoucí plásty a tím operace skončila. Pro mě to ale neskončilo, dostal jsem žihadlo do obočí a skoro celý den jsem měl oteklé okraje oka a na ně jsem neviděl. A ta bolest, hlavně v počátku. Mezistěny jsou tenké profilované lisované voskové desky o rozměru včelařského rámečku, Profily naznačují šestiboké dno budoucí včelí buňky a umožňují včelám po obou stranách dostavět buňky z vosku hluboké asi 15 mm a ty slouží včelám jednak jako zásobárny potravy –medu- a jednak jako místo, kam královna naklade vajíčka pro budoucí potomstvo. Z vajíček se vylíhnou larvy a ty musí včely dělnice stále krmit až do doby, než se larvy promění v dospělé včely. Včely pilně snášejí med a krmí larvy. Buňky naplněné medem zavíčkují voskem. Plné plásty medu včelař vyndá, odvíčkuje a na přístroji zvaném medomet – odstředívce nechá med vytéci. Totéž udělá s druhou stranou plástu. Prázdné plásty, pokud nejsou poškozené se dají někdy znovu použít v úlu, ale jinak se nechají v hrnci, na plotně rozpustit na vosk. Odříznutá vrstva, víčka plástů se dávala na mísu a postavila v sednici na stůl. Obsahovala ještě dost medu. Každý kdo chtěl, nabral si lžící do pusy, med vycucal a vosk vyplivl do hrnce. Ten se pak na plotně rozpustil na vosk. Odříznutým víčkům s medem se říká oštiny.
