Sběr dříví po řece
Již jako student gymnázia v Praze jsem se dvojnásobně těšil na cestu domů, na rodinu, na prázdniny, na tu krásnou přírodu u Malše. Byla to přestávka od studia a návrat domů, do domova, který jsem proti své vůli opustil. Doma jsem shodil ze sebe vše a jen v trenkách jsem se vydal na obhlídku mlýna a celé doliny podle řeky. Za ten rok mé nepřítomnosti řeka a záplavy přinesly všelijaké dříví a chamrať a ty uvízly na březích, v záhybech a mezi kameny. Skákal jsem z balvanu na balvan, brodil se a snášel dříví na hromádky na břeh. A bylo jich dost. Ty jsem pak postupně odvážel na trakaři domů. Byly to menší kmeny, kořeny stromů, houžve, různá dřeva, větve, někdy i zaběhlé poleno. Měl jsem z toho radost, byl jsem v pohybu, na čerstvém vzduchu, přihleděl jsem našim dřívím a zapomněl jsem na Prahu. Doma jsem dříví nařezal a nasekal na drobno k topení a nanosil mamince ke kamnům. V téhle mé práci mi konkuroval u jezu a u hospůdky Venca Ryneš, syn hospůdkáře. Měl jsem na něho vztek, tam mi všechno posbíral