Rodina pohromadě
Až začátkem roku 1926 se tatínek vrátil z Prahy k nám dětem do mlýna a ubytovali jsme se v malé místnosti horního stavení nad stájemi u mlýnské stoky. Tam jsme už předtím spávali s bratrem. V říjnu se tatínek oženil potřetí s Marií Rynešovou, s níž jsme se znali z radnice ve Velešíně. Její nábytek se musel vejít do této malé místnosti. V den svatby jsem šel s Oloušem za řiditelem Váňou a žádali jsme ho, jestli by nás pustil dříve ze školy, když se tatínek žení. Odpověděl: “Koukejte, ať už tu nejste !” V té místnosti u stoky nás žilo pět, a to když se narodila Doubravka. Olouš šel v roce 1927 do učení k tatínkovi – na dva roky. Bylo to tvrdé, tatínek nešetřil fackami. Po dvou letech Olouš dál dělal u tatínka a ve školním roce 1931 / 32 a 1932 / 33 chodil do dvouleté průmyslovky strojní v Budějovicích. Pak zase dělal u tatínka, a protože nebyla práce, pracoval ve mlýně a při výmlatu s partou “Ryneš” u Jána, v Nesměni a jiných okolních vsích. Od roku 1935 až do roku 1937 prodělal vojenskou službu. Po vojně mu strýček Martin zaopatřil místo na dráze, kde pracoval až do důchodu. Já jsem absolvoval gymnasium v Praze od září 1929 do maturity v červnu 1936, pak dva a čtvrt roku na vojně včetně mobilizace v roce 1938. Po jednoletém abiturientském kurzu při obchodní akademii jsem nastoupil do továrny Aero automobilové oddělení, po sloučení s Pragou v nákupu, po sloučení s Avií v nákupu, tam až do důchodu a pak ještě 11 let v Avii a znovu v Pragovce. Doubravka narozená v roce 1929 měla po obecné škole ve Velešíně tři měšťanky do roku 1940 v Budějovicích, jeden rok školy pro ženská povolání. Nějaký čas pracovala v zemědělství a v Energ. Závodu. Následně absolvovala pátou až osmou třídu gymnasia v Praze, pak nastoupila k řádu Školských sester Notre Dame. V pozdějším věku prodělala pět let na Univerzitě v Olomouci dálkově.