Plavba vorů
Po Malši se plavívalo dříví jako vory až do Budějovic. Plavba byla nepravidelná, závislá jednak na připravenosti vorů na horním toku Černé, přítoku Malše, ale především na dostatečné zásobě vody v rybnících k tomu zřízených. Vydatná dešťová období plavbě vorů přála. V takových případech se voda v Malši zvedla a připluly první vory na hladinu nad jezem u Kozáků. Voraři vytáhli ze "šlajsny", tj. propustě uprostřed jezu, asi čtyři klády, a tím po silném proudu vody vor za vorem hladce proplul a nabral rychlost pro plavbu pod jezem. Jako kluci jsme se chtěli svézt na vorech, strach ale zápasil s vyhlídkou na dobrodružství. Hrdost kluků však zvítězila a na jezu jsme skočili na vor. Někteří voraři to neměli rádi, byli ale vpředu u kormidla nebo vzadu, u brzdy, tedy dost daleko, a teď zrovna neměli čas na nic jiného, než starost, aby vor dobře projel a nerušeně pokračoval dál. Hned pod jezem se musel předák silně opřít o kormidlo a tlačit předek voru doleva, aby nenarazil na pravý skalnatý břeh. Taky se stávalo, ale bylo to zřídka, že došlo k nárazu - pak byl malér. Bylo to tak : Jez u Kozáků měl vyjímečné postavení. Zde byla po celé dlouhé plavbě až do Budějovic jediná hospůdka Ryneše.

