Pařezy
Otec zemřelé babičky Marie Křížkové z Budějovic byl ve Velešíně obuvníkem a kostelníkem. Pravidelně kupoval lacino po vykácení lesa celou paseku pařezů, ty pak se svojí rodinou dobýval a tak si opatřoval topivo. Pomáhali především statný syn Lojzík a dcery Dobruška a Anča. Bratr Olouš také později pomáhal. Proto byla u Rynešů pod kolnou spousta pařezů. Očíhnul jsem, jak Ryneš ty pařezy dělí a jaké k tomu má nástroje. Býval jsem často u Rynešů, když tam maminka u svých rodičů vařila obědy pro tatínka a Olouše, kteří pracovali ve Velešíně a pro Doubravku, která byla malá. K večeru se pak rodina Křížků vracela domů do mlýna. Povídání u Rynešů, jak bývá obvyklé v rodinách bylo někdy zajímavé, ale mě někdy více zajímaly ty pařezy pod kolnou. Byl tam bezvadný velký špalek a dokonalé nářadí na sklizeň pařezů. Ostrá sekyra, železné klíny a k nim dřevěné dubové palice, dubové klíny a železné palice. Byl jsem mladý a silný, svaly mě svěděly. Měl jsem radost, když se mi podařilo velký pařez rozštípnout na dva kusy a pak už nebylo pracné ty půlky rozsekat na menší části. Z pařezů bylo dříve výborné topení, často i smolné. Když jsem nadělal hromádku dříví z pařezů, šel jsem zpět k Rynešům. Babička mi dala hrnek sladkého čaje s rohlíkem. Oboje mi strašně chutnalo.