Na Pouť
Ve Velešíně bývalo více poutí, na Josefa 19. března, na Anděle strážný 1. září a 28. září na Václava. U Sv. Jána pak 16. května a v Římově 15. srpna. Jako děti jsme nevynechali žádnou pouť. V kapse jsme měli nějakou korunu, někdy doslova korunu a pár šestáků. Strýček nám někdy přidal. Teď šlo o to - nejdříve se svézt na kolotoči, pak projít celé náměstí po obou stranách, abychom všechno viděli a rozhodnout, co by se mělo koupit, aby to moc nestálo. Kolotoč byl zadarmo, neboť po krátkém žebříku se vylezlo na patra kolotoče, kde byla plošinka. Po ní jsme chodili dokola a před sebou tlačili břevna, která paprskovitě vybíhala do stran od středního hřídele kolotoče a na jejichž koncích byly zavěšeny sedačky. Za pět točení jsme se mohli svézt na sedačce zadarmo. Při tom dole vydával zvuky ručně poháněný flašinet a ten bylo slyšet daleko za městečko. Procházeli jsme podle stánků a pozorovali jednání kupujících s prodávajícími u stánků s botami, pantoflemi, dřeváky, hrnci, kosami, s látkami, prádlem, zástěrami, šátky na hlavu, košíky, nádobím, sklem a procelánem, obrázky svatých atd. U cukrářských krámů bylo zdlouhavé rozmýšlení, za co utratit tu trochu peněz.
