Na hon
Strýček mlynář měl svůj vlastní revír honitby v lesích v Dlouhé. Zval na hon střelce ze sousedních jiných revírů a i on sám byl často zván na hon do jiných revírů. Chodil jsem s ním často na hon a brával s sebou i honicího psa Belu. To se dělo většinou ve čtvrtek, když jsme neměli školu. Před honem se střelci sešli, jeden určený prohlédl pušky, zda jsou vyčištěny. Vzpomínám si, jak jednou ředite Váňa, určený jako kontrolor, uložil jednomu držiteli pušky, pokutu 100,- Kč za nevyčištěnou zbraň. Při každém honu nadháněli zvěř před střelce honci. Rád jsem se honu zůčastňoval jako honec, protože za to byla odměna 3 Kč, u větších honů 5 Kč, a to bylo pro mne značné jmění. Honci postupovali v řadě na vzdálenost od sebe a pokřikováním a tlučením klackem o stromy či keře vyháněli zvěř střelcům před mušku. Hon trval celý den, takže jsem si musel vzít kus chleba s sebou do kapsy. Jednou mě vzal strýček na hon do Besednic. Jeli jsme tam pryčkou. Bral s sebou ještě Šimečka z Velešína a Padamce od Jána. Po honě jsme se najedli a zdrželi v hospodě v Besednicích. Domů jsme jeli v kočáře a za tmy. Šimeček s Pardamcem měli upito a seděli proti mě. Pardamec ve tmě lechtal Šimečka na kolenou, ten se bránil, oháněl se rukama před sebou, až vyrazil Pardamcovi z pusy fajfku. Ta zapadla někam do pole a bylo zbytečné ji ve tmě hledat.