Koupání
V létě jsme byli u vody každý pěkný den. Nejvíce u jezu, méně v mlýnské stoce. Pamatuji ta první léta ve mlýně, kdy jsme byli u jezu skoro jediní. Velešáci chodili k řece u Velkého kamene nebo ke Kolínům (dnes vše pod vodou). K našemu jezu jen někdy přicházel Ing. Sklenář od navigace z Čes. Budějovic. Hrával si tam na malý přenosný gramofon. Pak tam někdy chodil president soudu Blažek. Později si u jezu na Babkově straně postavil malou dřevěnou chatu Šachl, rotmistr ve výslužbě. Pak začal řeku navštěvovat Ing. Flieger z Chodče a postupně jeho rodina, která se rozrůstala. Hodně často pak s jeho dětmi tam chodila Růžena Stejskalová, a také bílit prádlo. S přibývajícími léty se jez zaplňoval lidmi, hlavně v neděli, a to jak z Velešína, tak i od Jána či odjinud. Plavat jsem zkraje neuměl, to Olouš už uměl, ani nevím, odkdy. Koupali jsme se také v mlýnské stoce, kde bylo mělko. Učil jsem se plavat tak, že jsem měl pod paždí metrové poleno a dělal jsem tempa jako při plavání. Polena jsem pak postupně zmenšoval, až jsem je pak nepotřeboval. Nu, a pak jsem si troufnul u jezu i do míst, kde jsem na dno nestačil.