Kotláři v akci
Bylo po jedné z posledních mých cest rychlíkem do Jižních Čech – v dubnu 1945. Manželka už brzo čekala radostnou událost. Po dobrém obědě jsme šli na procházku k silnici v Chodči. Dědoušek, manželka a já. Od nádraží Velešín jel dlouhý nákladní vlak a protože před Netřebicema trať silně stoupá, jel pomalu. Najednou jsem zaslechl známý zvuk nízko letících letadel. Směrem od Kaplice, přesně nad silnicí letělo šest letadel nezvyklého tvaru. Měla dva trupy. A nad nimi sedmé letadlo – asi velitelské. Na silnici bylo ještě s námi asi šest dětí. Když viděly, že se schováváme pod strom, přiběhly k nám a když jsme přeběhli na druhou stranu silnice, děti běžely zase k nám. Nerozuměly a nedaly si vysvětlit, že musíme být každý jinde kvůli případnému zásahu. Letadla nad námi otočila zpět a teď jsme viděli jak jedno po druhém útočí na ten vlak, který právě projížděl pod Netřebickým kopcem a u Výhně se zastavil. Viděli jsme jak velitel krouží nahoře a všech šest letadel nalétává na lokomotivu. Pak odlétly nad kaplické nádraží, kde zase nejdřív prolétly a následně zaútočily na lokomotivy. Třetí divadlo jsme viděli ze silnice nad nádražím Velešín, kde byly dvě lokomotivy. Zaútočily a proděravěly kotle lokomotiv. A proto se jim říkalo “kotláři”. Dlouho bylo slyšet syčení páry unikající z lokomotiv na nádraží. Manželku jsme poslali domů a s dědouškem jsme si šli na nádraží prohlédnout škody. Od těch střel z letadel byly i v kolejnicích díry jako v ementálském sýru. Našli jsme tam i nábojnice od střel.