K Mačímu
Pravý břeh Malše po opuštění doliny Kozákova mlýna byl samá strmá skála téměř kolmo do řečiště v hloubce. Tudy vedla, vysoko nahoře, pěšina k Mačímu. Byla to hájovna a kdysi mlýn na řece. Říkalo se tam “Stupárna”. Strýček potřeboval vypůjčit si od Mačího mezistěny do úlů a poslal mě pro ně. Cestou jsem vyplašil veverku, ta vylezla na menší stromek. A protože nebyl poblíž žádný stromek, kam by mohla přeskočit, nemohla utéci. Chtěl jsem ji dostat a zatřásl stromkem. Veverka mi spadla do náruče,ale tak mě podrápala, že jsem ji hned zas pustil. Pokračoval jsem dál, ale nějak jsem ztratil pěšinu a zároveň jsem zapomněl to slovo “mezistěny”, a tak jsem se vrátil. Řekl jsem strýčkovi s brekotem, že jsem zabloudil. Radost z toho neměl, ale nedal mi to znát a prostě to vzal na vědomí.