Dřenice a zátopy
Stávalo se, že se zima protáhla a až příval jarního tepla rychle rozpouštěl sníh a led v povodí řeky Malše. Bývaly i letní průtrže mračen s hojnými lijáky. Koryto řeky pak nestačilo odvést tak rychle spousty vody, řeka se rozlila na břehy, na louky podél řeky, velké kusy ledu ( kry ) a prudký proud vody rvaly kusy břehu, poničily i jez, který se pak musel pracně spravovat, ale rychle, aby mlýn, elektrárna a pila nebyly dlouho bez vody. Byla to někdy úplná zkáza. Voda stoupla někdy tak, že zatopila mlýnici v přízemí i hlavní hřídel, který řemenem od kola turbinového hřídele rozváděl točný pohyb do celého mlýna. Ten hřídel byl asi 1 m nad podlahou dolní mlýnice, vodou zrezivěl a voda vnikla i do ložisek. To vše se muselo po opadu vody pracně čistit a konzervovat. Pamatuji, jak jsme se jednou vozili na plováku, plovoucích vratech na zatopeném mlýnském dvoře jako na voru. My děti jsme v tom viděli zajímavé divadlo a zábavu a nechápali jsme ty ohromné škody, které velká voda způsobila. Jarním záplavám v únoru, kdy Malše odnášela svůj ledový příkrov, se říkalo “dřenice”.
