Do havírny
Jednou ve druhé měšťance přinesl spolužák do třídy zprávu, že v úterý odpoledne místo kreslení se jde do havírny. Havírna se říkalo vysekané chodbě ve skále v záhybu Malše pod Moravcem, kde kdysi těžili chudou rudu stříbra. Těžba se ale nevyplatila. Nepřesvědčili jsme se o pravdivosti té zprávy, učitele Volfa jsme se neptali, vzali jsme to prostě na vědomí a po polední přestávce jsme šli houfně k řece a k otvoru ve skále. Stěny otvoru byly ostré, černé, nerovné, neodrážely ani trochu světlo o našich slabých svíček. Chodba šla rovně, pak zahýbala prudce vpravo nahoru, pak zase vlevo, pak rovně a náhle prudce klesala, skoro svisle až to bylo nebezpečné pokračovat. Samozřejmě jsme s sebou neměli nic vhodného. Rozešli jsme se domů a doma náš oblek nepochválili. Nevím, jaký jiný smysl měla naše výprava do havírny, snad uspokojit klukovskou zvědavost. Holky ze třídy a také někteří kluci s námi tam nešli. Druhý den jsme dostali ve škole vyhubováno. Podle pamětní knihy Velešína se v havírně pod Velešínem a také v havírně u Mačího, t.j. výš proti proudu řeky skutečně těžilo stříbro, ale protože se těžba nevyplácela, byla zastavena. Havírna pod Moravcem byla na levé straně řeky, kdežto u Mačího na straně pravé.