Cukr, mák, máslo
Ve mlýně v zadním pokoji byla dřevěná bedna s kostkovým cukrem. Když v kuchyni došel cukr v černém hliněném hrnci, teta mě poslala pro cukr. To jsem dělal hrozně rád. Nejedna kostka se mi rozpustila v puse a dlouho to trvalo, než jsem hrnec naplnil. Když se pekly koláče nebo buchty, bylo třeba roztlouci mák. Dostali jsme to my, kluci, za úkol. Na pavlači byl pod lavicí opracovaný žulový balvan osmihran s otvorem asi 12 cm v průměru do půlky výšky kamene. Do otvoru jsme nasypali mák a těžkým dřevěným tlukem, dole okovaným, jsme bušili do máku, až se rozdrtil. Pak se lžící vybral mák na talíř a opakovala se další dávka. Ten roztlučený mák byl hrozně dobrý, a proto se ho spotřebovalo víc, než bylo třeba na koláče. Nadojené mléko se dávalo do sklepa a ráno se z něj sbírala smetana. Ta se sběračkou odlévala do bezkrejtky, zvláštního hliněného hrnce. Když bylo smetany dost, nalila se do máselníku (faslíku), dřevěného soudku, a ten se klikou otáčel kolem své osy na zvláštním stojánku. Uvnitř byly dřevěné přepážky s otvory, kde se smetana přelévala. Asi po půl hodině točení - říkalo se vrcení - se smetana utloukla - svrtěla, tj. malé hrudky másla se na sebe nalepovaly. Máslo bylo svrcené a mohlo se z máselnice vyndat. Zbylou tekutinou bylo výborné podmáslí. To byla pochoutka, ke chlebu, a nebo k novým bramborám. Dnešní podmáslí se tomu nevyrovná.