Velešínský cech ševců
Od roku 1564 patřili velešínští ševci pod cech ševců v Rožmberku a po třicetileté válce, v roce 1652, udělil Karl Albert Buquoy ševcům městečka Velešín samostatný cechovní řád. Přesně je zde určen i postup přijímání ševcovského učně: „ten musí být před otevřenou pokladní truhlou přijat na tři roky,“ tak i to „když se vyučil a je volný, má dva roky vandrovat. Každý učeň musí svojí dobu poctivě odsloužit. Když zběhne od mistra pryč,tak musí on nebo jeho ručitel složit do cechovní pokladny dvě libry vosku, nesmí být opět přijat žádným místním mistrem, ani se zde později usadit jako mistr“. Obdobně je zde určeno i přijetí ševcovského tovaryše a určeno, že týdenní mzda ševcovského tovaryše má být osm a mzda ševcovského učně čtyři krejcary. Přísně se trestalo i to, aby „žádný mistr nefušoval jinému mistru.“
Kdo se chtěl stát mistrem ševcem, ten musel nejdříve koupit kůže z krávy a telete. Tyto kůže byly prohlédnuty celým cechem a posouzeny, zdali jsou vhodné pro mistrovské dílo. Z kravské kůže bylo nutno zhotovit pár holinek s přehyby, kterým se říkalo škorně a patřilo mezi „dlouhé dílo“. Dále bylo nutno vyrobit z kůže krávy vysoké šněrovací boty a tři páry bot šitých na podrážku. Z telecí kůže bylo nutno zhotovit jeden pár vysokých bot ke kolenům, šitých do podrážek a dvakrát prošívaných, a jeden pár ženských bot se šněrováním na kovové háčky. To všechno prohlédli všichni mistři cechu a „bylo-li dílo shledáno způsobilým obstál“. Pak byl přijat za nového mistra a byl povinen složit do cechovní pokladnice šest funtů vosku a pro mistry připravit dobré pohoštění a čtyři vědra piva, což byl zhruba hektolitr piva.
Velmi ostře preferoval cechovní řád velešínské ševce před cizími a to jak v případě, že se chtěl ve Velešíně usadit, tak zejména při prodeji svých bot. V cechovním řádu se jednoznačně uvádí „cizí nebo cizozemský mistr nesmí na výročním trhu ve Velešíně své zboží vyložit a nabízet k prodeji, pokud tak neučiní zdejší mistři. Kdyby někdo z cizích chtěl své boty prodávat po domech a byl při tom přistižen, mají mu být všechny boty zabaveny a věnovány zdejšímu špitálu pro chudé.“ Pro samotné velešínské ševce platilo ustanovení: „Mistr a ženy z jeho domácnosti se mají na trhu chovat počestně, zboží druhých veřejně nehaniti. Každé zboží může být prohlížejícím prohlédnuto zda li je řádné, poctivé a důkladně zhotoveno“.
Zasedání ševcovského cechu ve Velešíně se konalo jednou za čtvrtletí a každý z nich „vložil do cechovní pokladnice jeden malý groš“. Na cechovní zasedání nikdo nesměl vstupovat se zbraní a při jednání se nepatřičně vyjadřovat. O slovo se hlásil u cechmistra a v případě, že mluvil nepravdu nebo zbytečnosti, byl potrestán pokutou jednoho fundu vosku do cechovní pokladnice. Pokut je zde hodně, vždy přesně formulované. Například když nepřišel na svátek svatého Erharta do kostela, zaplatil také jeden funt vosku. Svátek svatého Erharta, který je 8. ledna, byl výročním dnem velešínského cechu ševců. Mimo slavnostní mše cechu, měli ševci v ten den i „výroční posezení před otevřenou cechovní pokladnou“ a po projednání cechovních záležitostí se jedlo, pilo a tancovalo až do rána. Nejvyšším trestem bylo „řemeslo zcela odňato a nadále mu nemá být dovoleno pracovat. A to tak dlouho, dokud způsobenou škodu nenahradí.
Jistě vás budou zajímat ceny bot. Škorně stály osmdesát grošů, ženské boty kolem třiceti, selské boty do kopy (60 grošů) a střevíce kolem dvaceti grošů. Abychom si uvědomili, tak kopa měla 60 grošů, jeden groš sedm penízů nebo 14 haléřů. Děvečka dostala za rok 90 grošů, stravu, střevíce a dva šátky, zemědělští nádeníci o žních dostávali dva groše a stravu, zedníci, pokrývači a tesaři dostávali dva groše za den, učitelé čtyři kopy ročně. Naproti tomu strych žita (93 litrů) stál dva a půl groše, věrtel piva (přes 23 litrů) sedm grošů, za jeden groš bylo asi sto vajec a jeden bochník chleba stál peníz, krátký kožíšek byl za tři kopy (180 grošů). Zkrátka, boty byly velmi drahé a chudina chodila od jara do zimy většinou bosa.