Velešínské trhy a radnice v 17. století
Velešín byl poprvé nazván městem již v roce 1391 a současně byl povolen týdenní trh. Hlavní funkcí týdenních trhů bylo zásobování obyvatel nezbytnými potravinami. Tehdejší trhový řád na panství rožmberském zakazoval vesnicím velešínské rychty prodej potravin mimo velešínský trh. Při trhu upozornil měšťan, který měl na starosti konání trhu, sedláka s obilím či babku s košem vajec o povinnosti nabídnout zboží ke koupi výhradně na městském trhu. Při návratu z trhu se venkované museli vykázat „kolkem,“ což byl kovový kotouč, který získali od správce tržiště. Kolek byl důkazem, že prodej se uskutečnil dovoleným způsobem. Za prodej na trhu se platil poplatek z místa k prodeji. Protože „všimné“ je staré jako lidstvo samo, bývalo zvykem, že správce tržiště dostal za „shovívavost či slušné zacházení“ snop obilí, poleno z fůry nebo alespoň rybu. A tak se velešínští měšťané pravidelně střídali ve funkci správce tržiště.
Právní postavení Velešína, zahrnující práva měšťanů i jejich povinnosti k Rožmberkům, byly dlouho dány jen jako nepsané zvyklosti. Privilegia zaznamenaná na listině většinou jen potvrzovala existující nepsaný právní vztah. Soupis více než devíti set priviligií nekrálovských českých měst do roku 1526 se jmenuje latinsky Codex iuris municipalis. Našel jsem zde i dvě privilegia městečka Velešína z konce 15. století. Kromě povýšení na městečko je zde již v roce 1418, tedy před husitskými válkami i právo volného odkazu kterékoliv osobě s tím, že „mohou svůj majetek odkázat svým příbuzným v rožmberském panství.“ Zemře-li někdo bez poslední vůle, dědí nejbližší příbuzný na panství osedlý. Není-li ho, připadne pozůstalost městu. Současně je zde uveden i odvolací soud, kterým se stal Krumlov.
Dříve než byl postaven pivovar a radnice, putoval obecní archiv od jednoho obecního představeného ke druhému. Tito nemuseli mít pro jeho uložení žádnou zvláštní místnost než svůj obývací pokoj, což je vidět na některých starých knihách, jak jsou začerněné, jak mohly být zastrčené za trámem povalového stropu. Tímto vandrováním nebo zajisté požárem také musely naše staré listiny o vzniku místa a nejstarších událostech zmizet“.
Já osobně postrádám v průběhu celého 17. století jména velešínských starostů. Je známo jediné a to z roku 1615 kdy byl purkmistrem Matěj Boleslav. Asi to nepovažovali na rozdíl od 19. století za tak důležité. Věnujme se proto podrobněji jedné listině z 17. století. Hrabě Ferdinand Buquoy vyjádřil „svou vůli“ v osmi bodech. Doporučuje svým poddaným katolické náboženství, bez kterého nemůže být nikdo přijat do měšťanského stavu. Každý nový měšťan měl prosit o povolení, na jejich děti však měšťanský stav přecházel automaticky. Dle této listiny jsou velešínští „vyvázáni zcela od břemene odúmrtí a mohou svobodně bez vrchnostenského souhlasu majetkem vládnout a tento odkazovati“. Velešínu byly ponechány jejich roční a týdenní trhy, potvrzuje udělené zrušení nevolnictví. „Velešínští mohou svobodně nakupovati a bez překážek prodávat.“ Pokud by se však stěhovali ze země České, jsou povinni odvést desetinu z hodnoty majetku. Z peněžních pokut bude polovina odvedena vrchnostenskému úřadu a druhá polovina zůstane ve Velešíně.
Obecně se ví, že robota byla těžkým břemenem poddaného lidu. Údaje zachycené v rožmberských urbářích do předbělohorské doby naznačují, že robota nebyla v té době zvlášť velkým zatížením poddaných a omezovala se na několik dní do roka a postupně se měnila za naturální či zejména finanční náhradu. Změna nastala po třicetileté válce, kdy mnoho hospodářství bylo pustých a ve dvorech chyběla čeleď. Snad málokdo ví, že od roboty byli osvobozeni všichni velešínští měšťané, rychtáři, výčepní piva, lesní,potoční a luční hajní. Pokud se robotovalo „in natura,“ byl jeden den potažní roboty ohodnocen 18 a den pěší roboty 9 krejcary. Správa buquoyského panství většinou robotujícím poskytovala denně bochníček chleba o váze půl libry (= 84 dkg). Buquoy a jeho šafáři značně přitvrdili robotu tak, že z toho vznikala nespokojenost a domáhání se „starého, dřívějšího práva“, které bylo prokazatelně mírnější a pro poddané přijatelnější.