Tereziánská škola ve Velešíně
Od roku 1774 platil zákon císařovny Marie Terezie o povinné školní docházce. Tereziánské školní zřízení určilo, že při každém farním kostele se zřídí trvalá škola o jedné nebo dvou třídách. Povinná školní docházka se vztahovala na děti od 6 do 12 let a po tomto věku se předpokládalo, že budou navštěvovat nedělní “opakovací hodiny”, které byly vždy po bohoslužbě. Tento školní řád zůstal v platnosti až do nové školní reformy v roce 1869.
Až do 1. listopadu 1808 byla škola ve Velešíně jednotřídní a od tohoto data se změnila ve dvoutřídní. Prvním podučitelem, tedy pomocným učitelem, byl Matěj Nusek s ročním platem padesát zlatých. Historie školy ve Velešíně je “pupeční šnůrou spjata s rodem Papírů. Byli to vážení měšťané, městští písaři, varhaníci, purkmistři, ale hlavně kantoři. V knize zemřelých Velešína stojí, že: “11. září 1798 zemřel Antonín Papír, dobře zasloužilý kantor, který ve Velešíně učil 55 let a obdržel od obce odměnu. Dne 7. června 1857 zemřel Jan Papír, syn Antonína Papíra.” Tento Jan Papír učil ve Velešíně 52 let a zemřel ve věku 77 let. Biskupskou konzistoří byl 16. března 1839 jmenován “vzorným učitelem.” Jeho jméno je velmi úzce spjato s činností kaplického faráře Ferdinanda Kindermanna, který organizoval nižší školství v celých Čechách.
Děti ve Velešíně pod vedením Jana Papíra získávaly ucelený přehled základních vědomostí, využíval dětskou zvídavost a zájem. Jan Papír připravoval kandidáty učitelství ke zkouškám a seznamoval je s novými metodami. Kindermann si spolupráce s Janem Papírem velmi vážil.
Třicátého prosince 1848 nastoupil ve Velešíně jako učitel Václav Papír, syn Jana Papíra, který před tím zde byl u svého otce podučitelem. Roku 1857 bylo ve Velešíně 264 dětí školou povinných, a proto byla škola ve Velešíně rozšířena o třetí třídu. Tento Václav Papír byl učitelem ve Velešíně do konce září 1873, “pak byl na odpočinku v Kaplici, kde také zemřel.” Teprve v květnu 1862 byl slavnostně položen základní kámen ke stavbě nové velešínské školy a 28. září 1863 byla nová škola posvěcena od českobudějovického probošta Josefa Kauce a následující den se začalo ve škole učit. Stavbu za jedenáct tisíc zlatých postavili velešínští měšťané Antonín Vyžvala a Václav Kamarýt.
Ve škole se děti učily nejen číst, psát a počítat podle jednotných školních osnov a učebnic, ale také dodržovat vžitá pravidla chování. Jan Papír zavedl i praktické pěstování ovoce, zeleniny, chovu včel a ovcí. Na druhé straně však platilo pořekadlo, že “metla vyhání děti z pekla.” K běžným učebním pomůckám patřila rákoska a rodiče byli přesvědčeni, že škola bez výprasku nepřipraví jejich děti pro život.
Školní den začínal po osmé hodině bohoslužbou a vyučovalo se od devíti do jedenácti. Potom byla polední přestávka na oběd a vyučování pokračovalo odpoledne od jedné do čtyř. Poslední hodinu byl vždy zpěv a “nácvik sopránů a altů pro nejbližší produkci kostelní.” Ve čtvrtek se nevyučovalo a v neděli všichni školáci povinně zpívali na mši.