Popravčí kniha Pánů z Rožmberka a Velešín
Roku 1333 si vytvořili Rožmberkové falzum listiny, ve které král Jan potvrdil další podvrženou listinu, vydanou prý 23. června 1264 králem Přemyslem Otakarem II. Tato podvržená listina z roku 1333 uváděla, že „všichni potomkové Voka z Rožmberka se ustanovují v Čechách za první popravce po králi.“ Teprve listina krále Karla IV. z roku 1349 je pravá a píše se v ní, že Jošt z Rožmberka „poprabcones sive iusticiarios“, česky byl jmenován popravcem. Dvacátého osmého prosince 1376 uvádí Petr a Jan z Rožmberka jméno svého popravčího úředníka. Jmenoval se Svatomír ze Záhorkova a jeho povinností bylo „škůdce zemské, lotrovinu a chásku zbytečnú na panství vyzdvihovati a examinovati.“
Úkol stíhání a trestání zemských škůdců a lapků nabyl na důležitosti zejména v době „domácích válek a bouří“ po roce 1385. Rožmberské úřady vedly Popravčí knihu. Kniha obsahuje zápisy z let 1389 až 1409 a z let 1420 až 1429.Zápisy tvoří protokolární záznamy výslechů osob na mučidlech i bez mučení a různá sdělení o výsleších mimo Český Krumlov. Rozsáhlá trestní činnost měla podobu různého násilí, útoků, mučení, zajímání cizích lidí, věznění a zabití. Dále je zde zaznamenáno vybíjení kostelů a mlýnů a násilná smrt kněží a farářů. Nejčastější však byly krádeže a loupeže. Popravčí kniha pánů z Rožmberka obsahuje 46 papírových listů, které jsou svázány v dřevěných deskách o rozměrech 22x29 centimetrů. Rukopis vznikal v průběhu čtyř desetiletí a byl dílem dvanácti písařů.
Velešín je přímo jmenován v šesti zápisech. Nejstarší zápis je nazván Pivcovo pravenie. Pojednává o tažení družiny lapků na hrady Pořešín a Velešín. Doslova se zde píše, že „ten Matěj vedl je k hradu Velešínskému a tu jest měl provaz utieti u mosta, a při tom sú byli Nohavka, Jan Kramářík.“ Stalo se tak před 2. červnem 1409 a Jan Kramařík je zde upřesněn jako Jan Holý. V Popravčí knize se zde píše, že „chtěli sú hrad Velešín panu Litoltovi z Bietova zraditi a byli sů u něho sledujíc, kterak mosty zdvihajú a jich hledají.“
Další zápis v Popravčí knize vypovídá o tom, že Šmotlák Prokópek a Ctibor z Lužnice se svou družinou u Velešína jednomu kupci vzali 1.800 florintů a „z těch jistých zlatých dali panu Litoltovi polovici.“ Kdo byl onen vzpomínaný Litolt jsem nenašel, purkrabí hradu Velešín to nebyl. V roce 1423 Petr z Krasejovky „na mukách vypovídal“, že Martin z Velešína a Ocásek z Újezda měli zradit Žižkovi velešínský hrad. Obsazení hradu Velešín se však zradou nepovedlo a husité odtáhli s nepořízenou na blízký Pořešín.
Petr z Újezda „pravil na mukách“, že z celé řady krádeží a loupeží oloupil i tři ženy, které šly do Velešína na mši. Vzali jim tři pláště a v Popravčí knize jsou dokonce barvy oněch tří plášťů. Byly modrý, blankytný a šerý. V posledním zápise Popravčí knihy, který se týká Velešína vypovídá Chmel mimo celé řady krádeží a loupeží jeho družiny z Prachatic, že vzali „jednomu člověku z Velešína dva koně a ty mu vrátili až po zaplacení sta grošů.