Poddaní z Velešína před třicetiletou válkou
Urbář z roku 1564 je důkladný a podrobný soupis všech osedlých panství Nové Hrady a jejich finančního zatížení. Je cenný i pro pozdější přípisky a ukazuje se, že na základě tohoto urbáře byl pořízen i urbář z let 1597 a 1598, který je pro mne základním studijním materiálem. Tento urbář z konce 16. století mylně A. Taichl datoval do roku 1533. Na chybu jako první přišel Emanuel Janoušek při rovnání novohradského archivu, který je v současné době uložen ve Státním archivu v Třeboni. Urbář z let 1597 a 1598 nemohl sloužit k vybírání platů a dávek, neboť je to sumární přehled, který zaznamenává pouze celkově jednotlivé druhy platů a povinností za jednotlivé vesnice.
V roce 1602 byl zhotoven „výtah“ z tohoto urbáře, jehož druhá část se týká oblasti Kaplice a Velešína. Je v něm i seznam režijních statků. Obě části „výtahu“ jsou svázány v jediném sešitě a podepsány Petrem Vokem z Rožmberka. Druhá velmi cenná skupina pramenů jsou pozemkové knihy, sirotčí registry, odúmrtí a jiterní knihy. Novohradské pozemkové knihy vznikaly, podobně jako na ostatních rožmberských panstvích, až na konci 16. století. Jsou vedeny pro jednotlivá rychtářství a vesnice. Je zde vždy uváděno jméno majitele statku, ocenění, výše závdavku a splátek. V některých případech jsou uvedeny i inventáře v hospodářství. Od roku 1586 byly vedeny i sirotčí knihy pro jednotlivá rychtářství, které jsou podrobnější než pozemkové knihy.
Základem poddanských povinností byl stálý úrok, který se platil ve dvou termínech, na sv. Jiří a na sv. Havla. V roce 1564 se ve Velešíně platilo na sv. Jiří a na sv. Havla vždy z půl lánu 14 grošů a ze tří čtvrtin lánu 21 grošů. V roce 1564 se platilo v groších českých a od roku 1589 v groších míšenských. Ve Velešíně bylo v roce 1589 59 osedlých, kteří platili dohromady v každém termínu vždy 12 kop 56 grošů a v roce 1598 zde bylo 54 osedlých a 5 chalupníků, kteří byli patrně v roce 1589 zapsáni jako osedlí. Dohromady platili 14 kop 48 grošů. V této částce byl zahrnut nový úrok z řeky, který činil 2 kopy 10 grošů.
Celková výše úroku nebyla vysoká a rozhodně neznamenala pro poddané velké zatížení. Urbář z roku 1564 pravděpodobně nezachycuje všechny povinnosti poddaných. Mimo jiné to dokazují jiterní registry z roku 1579, které jsou připojeny k urbáři. Změny nastaly v době, kdy byl vrchním správcem Jakub Krčín z Jelčan a kdy se začalo platit z krav, za vlnu a z jehňat. Za každou krávu se platilo 10 grošů, za ovci 3 groše a za jehně pouze na sv. Havla a to 15 grošů. Jednomu osedlému se v průměru zvýšil úrok oproti roku 1564 o jednu kopu a 7 grošů. Josef Hanzal v této souvislosti vyslovil domněnku, že to byla platba za propůjčený dobytek, který byl po vystavění nových režijních dvorů a ovčínů vzat vrchností zpět. Roku 1598 se ještě platilo „místo roboty“ a z naturálních dávek obilí, chmel, slepice, vejce, lůj a z ptáků kvíčaly a dlasci.
V roce 1564 robotovaly na panství Nové Hrady jen tři vesnice a ostatní platily 2 groše za den. „Štiptouň, Velešín a Šejby dohromady za rok měly 160 dní ženné roboty, 75 dní sekaly seno, 7 dní oraly a 7 dní rubaly dřevo.“ V urbáři z roku 1589 zůstává rozsah roboty stejný, tedy nepatrný. V roce 1564 koupili poddaní ve Velešíně společně panský dvůr a většinu půdy využívali k společnému pasení dobytka v jednom stádu. Každý osedlý dával společnému pasákovi za rok za pasení od jara do zimy 1 strych ovsa a 1 slepici.
Vedle Rožmberků měl podíl na feudální rentě i stát a církev. Stát ve formě berně a církev ve formě desátku. Na panství Nové Hrady bylo na konci 16. století 11 far a k nejbohatším patřily fary v Trhových Svinech, Kaplici a ve Velešíně. Na faru ve Velešíně odváděli desátek poddaní z 12 vesnic. Církevní desátek odváděli poddaní v naturáliích. Byl to oves, žito, sýry a vejce. K plnému rozsahu celkového zatížení poddaných na konci 16. století by bylo třeba znát i podrobné dávky berně státu. Pro to zatím nemám dostatek spolehlivých pramenů, a proto se musím spokojit pouze s obecními berními předpisy. Až do roku 1566 odváděli poddaní daň , která se platila z přiznaného majetku. V letech 1567 až 1593 se platila nová daň domovní a po roce 1593 byla v důsledku tureckých válek berně značně zvýšena a pro každého poddaného činila za rok asi 1 kopu grošů českých.