Křestní list
Když v roce 1991 napsali Růžena Jandová a Milan Holakovský „Dvě knihy o Velešíně,“ byl to záslužný počin a úspěšný pokus o zaznamenání historie Velešína.
V tom roce se slavilo šestisté výročí povýšení Velešína na městys a tak, aby se to stihlo, byly nakonec dvě knihy v jedné brožuře. Od sametové revoluce toho ale stihli hodně, o čemž svědčí 189 stran textu, kreseb a fotografií, ale i nutnost prostudování 78 pramenů literatury. Já se budu snažit o trochu odlišný přístup. Každý měsíc jen jedna strana Velešínského zpravodaje, jedna kapka mikrohistorie Velešína. Kapky nebudou řazeny časově i když jsem si stanovil, že časová řada bude od nepaměti do prvého února 1996.
Ten den se obec Velešín stala městem. Mohu i upřesnit území Velešína pro tuto mikrohistorii. V mapě jsem do místa velešínské radnice zabodl hrot kružítka a na mapě jsem opsal kružnici, která v měřítku mapy vyznačuje vzdálenost o poloměru čtyř kilometrů. Tedy hodinu cesty každým směrem. Rád bych, aby se střídaly náměty, a abych každý měsíc přišel s něčím, „co zde ještě nebylo“. Držte mi palce a pokud budete mít nějaký zajímavý námět či dotaz, tak napište a já se pokusím jej rozlousknout. Zatím mám připravenu zhruba stovku námětů.Každá pořádná historie má začít od Adama nebo křestním listem a tak na samý začátek si kladu otázku, kdy byl Velešín „vysazen na zeleném drnu“.
Tedy, kdy byl jako obec či osada poprvé připomínán. Víme zcela přesně, že v roce 1991 slavil Velešín šest století od svého povýšení na městys, tedy na městečko. Když se na vojně povyšuje na svobodníka, tak budoucí svobodník musí být již vojínem. Kdy se tedy Velešín stal vojínem, jak se za našich časů říkalo, bažantem ? Růžena Jandová a Milan Holakovský v kapitole Jak šly roky napsali, že Velešín byl založen v období let 1215 až 1230. Kdy tedy bude Velešín slavit osm století od svého založení ? Uspokojivou odpověď mi nedal ani Jiří Záloha, který ve své brožuře Stručné dějiny Českokrumlovska napsal, že „Kostel svatého Václava ve Velešíně byl založen v polovině 13. století“.
Tabulka u vchodu ke kostelu svatého Václava ve Velešíně doslova říká: „Postaven roku 1258 na místě pohanského pohřebiště jako kaple v románském slohu.“ Kde bylo pohanské pohřebiště a stávala kaple v románském slohu, tam muselo být nutně trvalé osídlení. Ale i vojín měl svá léta mezi zplozením a přísahou, která byla stvrzena ve vojenské knížce. Na straně 92 brožury Dvě knihy o Velešíně je i věta, že kostel svatého Václava „roku 1285 již stál“ Je to přesmyčka či jiný pramen? Jaroslav Kocourek rezolutně
tvrdí, že „Velešín se poprvé písemně připomíná v roce 1266,“ ale za „Přemysla Otakara prvého zde stál dvorec jistého Veleši nebo také Veleša.“ Pokud vím, tak Přemysl Otakar
první zemřel roku 1230. Roman Podlaha se raději problému vyhnul, stejně jako řada dalších regionálních historiků. Také šestý díl kvalitní encyklopedie Čechy z 19. století
na straně 20 jen poznamenává: „Osada to stará, ne-li dříve, najisto aspoň současně povstalá s hradem Velešínem. Jest bezpečno, že již roku 1285 vystavěn zde chrám sv. Vácslava...“ Když Městský úřad Velešín vydal v roce 1996 brožurku k povýšení na město, tak ve stručné historii Velešína jen napsal, že „počátky trvalého osídlení Velešínska spadají do první třetiny třináctého století“.
Na tomto příkladě jsem naznačil jednu z otázek, na kterou budu hledat odpověď. Při křtu býval u novorozence kmotr nebo kmotra a tak ani já se nemohu vyhnout této
staré tradici. Kmotr Velešína se narodil 21. ledna 1797 ve Velešíně, v domě číslo popisné 65, jako prvorozený syn pekařského mistra, který byl i rolníkem. Postupem času mu
přibylo dvanáct sourozenců a tatínek se musel pěkně ohánět, aby početnou rodinu uživil. Kmotr Velešína má stejný datum narození, jen já jsem o 141 let mladší. Samozřejmě, že
jste uhádli, že jsem za kmotra Velešína zvolil Josefa Vlastimila Kamaryta. Byl vlastně pokřtěn Josef a jméno Vlastimil si dal sám již jako student. Bydlel v jednom studenském
pokoji s Josefem Chmelenským a Františkem Čelakovským. Všichni tři se společně rozhodli projevit své vlastenectví přidáním druhého jména. Zcela bezpečně vím, že
Velešínu byla křtitelnicí řeka Malše, která oddělila královský hrad od podhradí, kterému se v třináctém století říkalo Latráň. Křesní list se vystavoval latinsky a později i německy
a tak Velešín je uváděn latinsky Wellessin a německy Weleschin.