Kmen Doudlebů a Strahov
Na konci šestého nebo na počátku sedmého století přišel do jižních Čech slovanský kmen Doudlebů. Část badatelů uvádí, že kmen Doudlebů přišel z jihovýchodu, hnán Avary, kteří na jižní Rusi rozbili kmenový svaz doudlebsko-volyňský a část obou kmenů došla až do Čech. Druhá část historiků předpokládá, že kmen Doudlebů postupně pronikal spolu s ostatními Slovany ze severovýchodu, z pravlasti mezi Vislou a Karpaty. Podle profesora Antonína Profouse byl původní tvar Dudlebi, což znamená tenký, hubený jako píšťala.
Nejstarším historickým pramenem o kmeni Doudlebů je Mamudiho Rýžoviště zlata z prvé poloviny desátého století. Zde mezi jinými slovanskými kmeny jsou uvedení vedle Čechů a Charvátů i Doudleby. Náš první kronikář Kosmas má ve své Kronice zmínku z roku 981, kdy při smrti knížete Slavníka jmenuje pomezní hrady jeho panství a z nich v jižních Čechách Chýnov, Netolice a Doudleby. Jsou to zřejmě „hradské okrsky sahající až doprostřed hvozdu.“ Tato zpráva svědčí, že v neznámé době a za neznámých okolností se dostal kmen Doudlebů do nadkmenového svazku knížat Slavníkovských. Doudlebský kníže byl snad mezi čtrnácti českými vévody, kteří byli pokřtěni v roce 845 v Řezně. Jisté však je, že kraj Doudlebů v roce 995 již definitivně patřil pod moc pražských knížat, pod moc Přemyslovců.
„Jádro“ území kmene Doudlebů, dle mého názoru, nejlépe charakterizuje archeolog Bedřich Dubský, který jako hlavní hradiště kmene uvádí Branišovice. Když se podíváme do mapy a zejména do terénu, tak zjistíme, že slovanské hradiště Branišovice je „coby kamenem od Velešína dohodil“ a zcela určitě se vejde do mého pomyslného kruhu o poloměru čtyř kilometrů. Je tedy nepřirozené, aby Doudlebané budovali jedno hradiště na pravém břehu Malše a na levém břehu druhé. Romantický počátek dvacátého století napomohl bujné fantazii Josefa Braniše, který na „Strahov“ umístil doudlebské hradiště tak přesvědčivě, že nepřipouštěl námitek ani pochybnosti o datování „do doby pohanské“. Bedřich Dubský ve své knize Pravěk jižních Čech na straně 554 napsal o hradišti Strahov u Velešína doslova: „Již při první zběžné prohlídce místa roku 1926 v přítomnosti univerzitního profesora Dr. Albína Stockého vyslovil jsem se skepticky o zařazení jeho do kterékoliv skupiny pravěkých hradišť vůbec, roku 1941 provedl jsem podrobnější průzkum jeho na podnět Archeologického ústavu, byl jsem ve skeptickém názoru utvrzen.“ Antonín Hejna, který vedl průzkum lokality Strahov u Velešína v letech 1980 až 1985 v souvislosti se zátopovým pásmem přehrady Římov, došel k závěru, že se jedná o krátkodobé polní opevnění v době založení hradu Velešín, tedy až v třináctém století.
Z období před 13. stoletím zde údajně „byly nalezeny dva stradonické střepy“ což by svědčilo o kontaktech s keltským osídlením jižních Čech. Bedřich Dubský k těmto dvěma střepům v poznámce 173 uvádí, že „Ve Velešíně mají z kněží pole stradonický střep. Podobný prý byl vyzvednut později z valu. Oba nálezy pocházeti mohou z dřívějšího sídliště blízkého valu, uvnitř hradiště jich není.“ Tato poznámka nevylučuje, že zde v době keltské byl brod přes řeku Malši a u něj „Na Strahově“ keltské hradiště. Z poznámky je ale zřejmé, že Bedřich Dubský stradonické střepy neviděl a žádný jiný archeolog se o nich nezmiňuje.
Jan Michálek a Petr Zavřel ve svém souhrnu Archeologické nemovité památky v okrese Český Krumlov uvádí lokalitu Strahov, která je nověji nazývána Kamenná věž, jednoznačně až do třináctého století, což dosvědčují zde nalezené střepy nádob od archeologů Bedřicha Dubského, Antonína Hejny i Jiřího Fröhlicha. Další dva archeologové, Jaroslav Kudrnáč a Bořivoj Nechvátal zde nalezli úlomky nádob z 14. a 15. století.
Josef Salaba popisuje zdejší krajinu v devátém století tak, že „mezi osadami Doudlebanů byly roztroušeny osamělé dvorce, mezi pozemky a poli větší či menší lesy a kolem všude hustý hvozd.“ Na otázku, zda byl dnešní Velešín osadou či dvorcem, neumím zatím seriozně odpovědět, i když se dá předpokládat „satelitní“ osada či dvorec hradiště Branišovice. V žádném případě to však nebylo „nic velkého,“ neboť zde zcela chybí například mohyly žárových hrobů. „Zájmové území“ Doudlebanů však na území dnešního Velešína bylo, i když přímé archeologické důkazy chybí.