Jak Jan Matějka poklad vyoral
Počátkem listopadu 1839 oral domkář Jan Matějka na poli zvaném Pastvišťata v Holkově. Spolu s ním byla i dvanáctiletá Eva Flattingerová, která poháněla volky. „Když byl asi uprostřed práce, zdálo se mu, že pluh o něco zavadil a vyoral nějaký předmět. K svému překvapení vyoral poklad.“ Byl to malý hliněný hrnek plný starých mincí. Domkář Matějka se pochlubil se svým nálezem sousedům a odtud se to doneslo až k rychtáři Holkova, kterým´byl Matěj Tvaroh. Ten 28. ledna 1840 hlásil nález na vrchnostenském úřadě v Českém Krumlově. „Mincí prý byl půlžedlíkový hrnek a mezi lidmi se říká, že Matějka nalezl mince zlaté a stříbrné a že část zlatých mincí prodal Židovi v Římově.“ Hned druhý den, 29. ledna 1840, se vypravil českokrumlovský justiciár do Holkova. Svolaná komise nejdříve zašla k Matějkovu tchánu Opekarovi, kde justiciár nařídil domovní prohlídku, ale ještě než prohlídka začala,“ odevzdala druhá Opekarova dcera všechny mince, které si k nim dal Matějka uschovat.“
Potom komise odešla k Janu Matějkovi, který jí na místě vydal osm starých čtverhranných mincí a potvrdil rychtářovu zprávu o nálezu. Současně ale popřel, že by nalezl zlaté mince a tvrdil, že hrnek byl velký půl žejdlíku, tedy mnohem menší, než uváděl rychtář. Mince prý ukazoval sousedům a nabízel jim je ke koupi, ale nikdo žádné nekoupil. Když prý k němu přišel jeden Žid, prodal mu asi sto kusů nalezených mincí za dva zlaté. Římovský Žid Fried mince také viděl, ale žádné nekoupil. Jan Matějka řekl, že děvečka Eva Flattingerová nalezla na stejném poli druhý den dalších sedm mincí, roztroušených v ornici. Děvečka mu mince odevzdala a on jí jednu vrátil pro jejího otce na památku. Další mince dal Matějka krejčímu ze Zlaté koruny a ženiným příbuzným.
Jan Matějka však 29. ledna 1840 neřekl vše, ale po odchodu komise dostal strach a tak 30. ledna 1840 vypověděl, že „zapomenul ohlásit peníze, které ponechány uschovány u Žida Frieda.“ Mince, které mu ve skutečnosti prodal, Matějka vykoupil zpět a přinesl je před komisi. Bylo jich 617 kusů a dalších deset mincí bylo ve zlomcích. Přivolaný znalec který potvrdil kvalitu a zjistil váhu odevzdaných mincí. Jednotlivé mince měly dle znalce nestejnou váhu a dohromady vážily 33 lotů, tedy více než půl kilogramu, přesně 578 gramů. Obsahovaly dvanáctilotové stříbro. Tehdy měl jeden lot cenu jednoho zlatého a tak celková hodnota pokladu v ceně drahých kovů činila třicet tři zlatých. „Matějka také přinesl komisi ukázat střepy hrnku, ve kterém mince nalezl“. Dalších čtrnáct dní pátrala komise po osudech “rozdaných“ mincí. Zajímavá je výpověď krejčího ze Zlaté Koruny, který ukázal minci tamnímu faráři Bartoloměji Sládkovi. „Ten si minci prohlédl a již jí nevrátil zpět. Farář jí chtěl vložit do báně kostelní věže, která se měla opravovat“.
Krajský Vrchnostenský úřad v Českých Budějovicích oznámil, že bylo celkem zachráněno 626 mincí „ze třináctého století“. Nález byl odevzdán do pražské mincovny a získaný obnos „byl rozdělen stejnými částkami mezi stát, majitele pozemku a nálezce“. Nález je uveden v knize Nálezy mincí v Čechách, na Moravě a ve Slezku, ale o druhu mince se tam nic neříká. Snad stojí za povšimnutí jiné číslo, než uváděly zápisy z Č. Krumlova a z Č. Budějovic. Píše se zde „620 celých a devět zlomků mincí“. Pražská mincovna poklad nalezený Janem Matějkou použila jako stříbro pro nové mince a pokud byla jedna mince opravdu vložena do báně kostela ve Zlaté Koruně, pak tam je zřejmě dosud. Českokrumlovský historik a velký znalec krumlovského archivu Jiří Záloha v roce 1966 našel rozluštění otázky, o jaké mince se v nálezu Jana Matějky jednalo. V písemnostech velkostatku Český Krumlov zjistil, že pečlivý správce Schwarzenberské numismatické sbírky inženýr Falta, si v roce 1841 poznamenal přírůstek dvou mincí: „Solidus aus Ottakara Zeit 1253“ a „wurden bei Holkau gefunden“. Tento zápis upřesňuje, že v pokladu, který nalezl Jan Matějka“ v listopadu 1839 v Holkově byly drobné mince z doby Přemysla Otakara II. Pravděpodobně se jednalo o jeho vídeňské feniky. Jak se tyto feniky dostaly do hrnce na holkovské pole zvané Pastvišťata, to již zřejmě zůstane na věky nerozluštěnou záhadou. Vždyť tvrz v Holkově se poprvé písemně připomíná až v roce 1378, kdy Matěj z Holkova prodával díl vsi Újezd a smlouvu mu pečetil Jan Žižka z Trocnova