Hráli Gerstnerovi
Sedmého září 1824 podepsal ve Vídni císař František I. „List privilegilní pro profesora Františka Antonína Rytíře z Gerstnerů k vyzdvižení dřevěné a železné silnice mezi Vltavou a Dunajem“. Tedy listinu, která umožňovala výstavbu první evropské kontinentální železnice. V srpnu 1825 u Netřebic získal Gerstner prvního pachtýře stavebních prací a 22. listopadu 1825 již splnil na úseku jedné míle (7,58 km) „zkoušku nosnosti,“ která měla ověřit, zda „jeden kůň bude s to utáhnout mezi dvěma stanicemi v průměru mezi stoupáním a spádem desetkrát větší náklad než na rovné silnici.“ Za přítomnosti úřední komise se zkouškou potvrdilo, že výkon jednoho koně na „železné silnici“ je ne desetkrát, ale třicetkrát vyšší než na obyčejné silnici. V průběhu let 1826 a 1827 mezi Certlovem, dnešním Rybníkem, a Českými Budějovicemi pracovalo na stavbě až šest tisíc dělníků a tisíc koní denně. Ivo Hajn uvádí, že při stavbě si stavební štáb „za své sídlo vybral zámek v Římově“. Na počátku jara 1826 bylo sídlo úseku, který řídil inženýr Tomsa ve Velešíně.
Ve Velešíně v tu dobu byl učitelem a muzikantem Jan Papír, který ve svých zápiscích, uveřejněných v Časopisu Muzea království českého uvádí: „…blíž Výhně byl vystavěn velký barák z prken, kdež se pivo, víno a vařivo od jistého Prägra prodávalo. Pan Gerstner dal tam jednu neděli odpoledne mnoho sudů piva. Každému, dostalo se piva, kdo zde přítomen byl, k lepšímu. Hudba zde hrála a večerního času házeny byly rakety.“ Dle Prager Zeitung z 14. září 1827 „byl 7. září 1827 dopraven na dosud ne zcela dokončené trati poprvé stavební materiál (sádra, cihly, železo) sedmi vozy postavenými dle anglického vzoru. Jízda prvního materiálu byla velkou událostí pro širokou veřejnost v okolí stavby a diváci, kteří se z daleka a široka sešli, viděli, jak snadno táhnou dva koně náklad 250 centů (14.000 kg) na vzdálenost čtyř mil“.
Jak na tuto událost vzpomíná velešínský muzikant a učitel Jan Papír ? „Když pověst se roznesla, že ponejprv se solí po železnici se pojede, umluvili jsme se jednou v neděli odpoledne, že tehdáž zde zřízenou tureckou hudbou do Boru (blízko nynější stanice Velešín) půjdeme a tam hrát budeme. Sotva nás pan Gerstner uslyšel, žádal nás, abychom s ním do Budějovic jeli, že nám dá šedesát zlatých. Zastaviv všechny vozy, posadil nás na soudky se solí.“ Prvá jízda byla provedena ve dvou etapách. Sedmého září 1827 se jel úsek z Certlova do Holkova a následující den z Holkova do Č. Budějovic. Náklad tažený dvěma koňmi vyjel z dnešního Rybníka 7. září 1827 ve tři hodiny odpoledne a do večera dojel do Holkova, kde se přenocovalo. Osmého září ráno po šesté hodině cesta pokračovala „s týmiž koňmi do Budějovic, kam vozy dorazily v devět hodin ráno“. A tak Jan Papír se svou muzikou „měli připravené vozy, na kterých dlouhé stromy a na nich máje byly. Byly to časy, na které nezapomenu, co živ budu.“ A já jen připomínám, že pan František Josef Gerstner kapelníkovi Janu Papírovi opět vyplatil šedesát zlatých…
Pravidelná přeprava byla zahájena 30. září 1828 a nejbližší zastávka byla v dnešní velešínské osadě Holkov v zájezdní hospodě číslo popisné osm. Byla to první „přepřažní stanice“ a byla ve vzdálenosti dvě a půl míle (19,9 km) od Českých Budějovic. Hostinec, zvaný Veselka, byl vystavěn již v 17. století jako zájezdní při císařské silnici z Lince do Českých Budějovic. V této budově byla kancelář, byty pro zřízence dráhy, prodejna jízdenek a kovářská dílna. Sousedící budova čp. 20 sloužila jako stáj pro 40 koní a obytné místnosti pro obsluhu. Na holkovském rozcestí se dráha stáčela ke dvoru Holkov, kde je dnes penzion a restaurant „U koňské dráhy“. Zde také obloukem křižovala císařskou silnici. Klenutý můstek u penzionu “U koňské železnice“ má od roku 1978 v délce několika metrů rekonstruovaný původní železniční svršek. Koleje koňské železnice měly rozchod 1.106 milimetrů a byly zhotoveny z pásů kujného železa přibitých na podélných pražcích, které byly uklínovány v příčných pražcích. Mezi kolejnicemi byla štěrková cesta pro koně zapřažené za sebou. S přepravou osob po koňské železnici se původně vůbec nepočítalo. Vyhláška z 20. července 1835 inzeruje dvojí ceny jízdného. V krytém a otevřeném voze. Do dnešních dnů se zachoval jediný exemplář krytého vozu, který se nazývá Hanibal. Má čtyři místa k sezení uvnitř a další místa k sezení jsou na vyvýšeném kozlíku vpředu a vzadu. Jízda z Českých Budějovic do Lince trvala 14 hodin a když pršelo, byla jízda „zážitkem“.