Cáhlovská silnice a Velešín
„Cáhlovská silnice“ vedla z Cáhlova (dnešního Freistadtu) přes Dolní Dvořiště, Kaplici a Velešín do Českých Budějovic již nepochybně od 14. století. Již v roce 1335 udělil král Jan Lucemburský městu České Budějovice právo vybírat na této silnici clo na opravu mostů „z domácích i cizích vozů, jimiž se vozí víno, obilí a jiné kupectví“ a toto právo nejen potvrdil, ale i rozšířil český král Karel IV. v roce 1364. Na cáhlovské silnici se měl vybírat „ungelt“ z vozů, vína, železa, soli, herinků, piva, sukna a dobytka. Rakouský Cáhlov se stal v té době hlavním překladištěm gmundenské soli pro další vývoz do Čech. V roce 1398 rozhodl král Václav IV., že zboží z Cáhlova do Čech smí být dopravováno výhradně jen přes Budějovice. Právo Budějovických stavět a kontrolovat vozy jedoucí zakázaným směrem, bylo tedy znovu potvrzeno. V roce 1407 král Václav IV. nařídil stavům bechyňského kraje, aby honili zločince a lupiče na cestách i jejich přechovávače. Z konfiskovaných vozů měly dvě třetiny připadnout městu a jedna třetina rychtáři. V roce 1431 rakouský vévoda Albrecht V. zakázal vpouštět do rakouských měst formany z krajin obsazených husity s výjimkou „spolehlivých formanů“, kteří jezdí po cáhlovské silnici z Čech do Cáhlova pro sůl, víno a jiné potřeby. Tito formané však museli mít „průvodní list.“
Stav cáhlovské silnice však byl v té době špatný. V roce 1568 byl král Maxmilián nucen upozornit všechny obyvatele, kteří mají „statky mezi Cáhlovem a Budějovicemi“, že silnice z Cáhlova do Budějovic, „kudýž se od drahně let nemalý počet soli z arciknížectví rakouského do království Českého dodává, jsou velmi zlé a vybité, takže formani s těžkostí a nemalým mordováním koní tudy jezditi mohou.“ Král proto vyzval, aby „všude tam, kde se vybírá clo a mýto špatné cesty bez prodlení opravili a dále v pořádku udržovali.“ Velešín v té době byl místem, kde se mýto vybíralo. Smutný obraz o stavu cáhlovské silnice podal v roce 1593 české komoře budějovický solní účetní Melchior Taubenest na základě „osobní prohlídky.“ U Velešína byla tehdy špatná močálovitá cesta.
Protože v době třicetileté války byly předpisy a nařízení plněny velmi špatně, vymohli si v Cáhlově v roce 1652 zavedení nového císařského mandátu, který obsahoval podrobné předpisy pro dovoz zboží do Čech. Povozy se solí a „jiným kupectvím“ z Lince do Čech směly být dopravovány výhradně jen přes Cáhlov. Každý forman, který vjel s vozem v Linci na most, musel se ohlásit u mýtního úřadu, udat své jméno i náklad a totéž byl pod trestem povinen učinit také v Cáhlově. Cestou z Čech pak obdržel forman v Cáhlově poletu (potvrzení o splnění celní povinnosti), kterou musel odevzdat v Linci nebo v Mauthausenu.
V roce 1676 je Velešín jmenován mezi třiceti celnicemi na „dálkových silnicích“ jižních Čech. Nacelnici byl výběrčí a účetní, kteří vybírali od formanů předepsané clo z povozů a z jejich nákladů a vystavili jim písemné potvrzení o splnění celní povinnosti. Na samé zemské hranici v Cáhlově, byl výběrčí lístků (Zetteleinnehmer), který vybíral stvrzenky o zaplacení. Kontrola celních stanic byla úkolem celních pojezdních, kteří pomocí jízdních i pěších dozorců zastavovali na silnicích formany a kontrolovali, zda se mohou vykázat písemným potvrzením o splnění celní povinnosti a souhlasí-li toto potvrzení s nákladem vozu. Toto potvrzení se nazývalo poleta. Každý forman musel mít s sebou podrobný soupis vezeného zboží.