Koňská dráha
Kupci jezdili přes Velešín již od nepaměti. A ještě počátkem 19. století bylo na tzv. královské silnici velice rušno. Jezdilo po ní množství těžkých povozů, které vozily nejrůznější zboží, zejména lihoviny, sirky, porcelánové nádobí, sukno, obilí apod. směrem k Linci, opačným směrem pak zvláště sůl. Majitelé vozů (formani) byli zvláštní skupinou lidí, od ostatních se lišili svým způsobem života (byli stále na cestách), mluvou i oblečením. Zboží, které převáželi, bylo jejich majetkem, výdělek se tedy řídil tím, jak draho dokázali prodat. Na jeden Vůz se vešlo obrovské množství nákladu, takže nebyly výjimkou ani vozy tažené šesti koňmi. Nařízení z r. 1747 povolovalo maximální hmotnost nákladu i 1,68 t, při šířce obručí (ráfů) 18 cm však forman mohl naložit až 3,36 t (pokud vůz táhli čtyři koně, potom jen 2,8 t).
Přes Velešín jezdili nejčastěji formani z Prahy, Liberce, Chebu, z celých severních Čech i odjinud, kteří obvykle směřovali do Rakouska či Itálie nebo naopak nazpět.
Povozy se ve Velešíně zastavovaly nejčastěji v hostinci p. Koidla U zlatého kříže, kde formani jedli, nocovali a nakupovali zásoby (byly dny, kdy koupili až 20 strychů ovsa pro koně). Také Velešín měl své formany. Většinou jezdili jen příležitostně, trvalým zaměstnáním byla formanská živnost pro Jakuba Mráze a jeho syna Františka z čísla 56 a Nehybu řečeného Varhaníka z č. 12. Jezdívali do Lince, Gmundenu, Salzburku, Innsbrucku, Bolzana, Tridentu, František Mráz své zboží dovezl až do Terstu. Měl dva povozy, v každém byli zapřaženi čtyři koně. V letech 1866 - 69 jezdil stále v cizině, nejvíce po Štýrsku. Rozkvět zdejšího formanství ustal, když byla zřízena koňská dráha z Budějovic do Lince, která náklady dopravovala mnohem levněji. Tehdy zanikly jízdy příležitostných "selských formanů", velikou újmu utrpěli i zdejší hostinští, kováři, sedláři, ševci, pekaři a jiní.
Stavba koněspřežky, kterou projektoval a zpočátku i řídil František Antonín Gerstner, byla zahájena v roce 1825, dokončena byla v r. 1830. 30. 9. 1828 byl zahájen pravidelný provoz na severním úseku, 1. 8. 1832 započala pravidelná přeprava nákladu. Osobní vlak projel trať v délce 128 km za 12 hodin, doprava nákladu trvala tři dny. Nejbližší stanice koněspřežky byla na Holkově. Přepřažní a staniční budova byla adaptována z bývalé zájezdní hospody (č. 8), která má tři štíty v řadě. Na prostřední střeše je zvonička, pod níž se nachází vjezd do krytého dvora. V jednom krajním štítu bylo okénko, k němuž vedly dřevěné kryté schody. Tam se prodávaly jízdenky. V této bývalé hospodě se nacházela kancelář a byty pro úředníky i zřízence dráhy, kovářská dílna a pomocné stáje pro koně. Protější nově vystavěná budova (č. 20) sloužila k ustájení asi čtyřiceti koní, bylo zde i skladiště píce a obytné místnosti pro obsluhu. Na holkovském rozcestí se dráha stáčela ke dvoru Holkov a velkým obloukem dvakrát přetínala bývalou královskou (císařskou) silnici. Pak se trať zase vracela k původnímu směru. Dodnes jsou místy patrny zbytky tehdejšího náspu.Uprostřed jednoho z těchto zbytků, nedaleko od mezinárodní silnice E55, se nachází klenutý můstek.
Můstek koněspřežní dráhy u Velešína (PENZION U KOŇSKÉ DRÁHY) kresba Vladimír Klenka
V roce 1978 jej opravili svazáci z traťové distance v Č.Budějovicích. Tehdy zde také byla položena rekonstrukce části původního železničního svršku (železniční těleso mělo šířku 2,5 m, koleje měly rozchod
1 106 mm, zhotoveny byly z pásů kujného železa přibitých na podélných pražcích, které byly uklínovány v příčných pražcích; mezi kolejnicemi byla štěrková cesta pro koně zapřažené za sebou). Mezi tímto můstkem a nynější železniční zastávkou Velešín - městys se zachovaly zbytky původního zářezu. Asi 100 m od této zastávky, po pravé straně trati směrem na Horní Dvořiště, se nachází další zbytek náspu s klenutým kamenným můstkem, který má ovšem poněkud jiný vzhled než můstek předchozí.
DVĚ KNIHY O VELEŠÍNĚ (R. Jandová, M. Holakovský)
Česká televize: krátká reportáž o koňespřežní dráze
klikni pro zobrazení videa