Přepis článku z Českokrumlovského deníku
Zdroj: https://ceskokrumlovsky.denik.cz/zpravy_region/betlemu-se-letos-pozna-ucitelka-vlastivedy20101217.html
V betlému se letos pozná učitelka vlastivědy
17.12.2010
Martin Tröster
Šéfeditor pro jižní a západní Čechy
Velešín - Od čtvrtka je ve velešínském Kantůrkovci k vidění betlém Pavla Rouhy.
Replika papírny z druhé poloviny 18. století je jednou z posledních novinek ve velešínském betlému Pavla Rouhy. Na snímku je samotný autor. | Foto: DENÍK/Martin Tröster
Hadrářka přináší z města nůši plnou nepotřebných hadrů. Už zanedlouho je řemeslníci v papírně z roku 1765 namočí do louhu a pak rozvlákní za pomoci stoupy anebo modernějšího a výkonnějšího holandru, česky hadromelu. A surovina pro výrobu papíru je na světě.
To vše se neodehrává ve skutečném světě, ale v tom malém, dřevěném, který si velešínský soukromý zemědělec Pavel Rouha tolik zamiloval. Replika staré papírny, vyrobená z prkének, zednického lepidla, rašlové pytloviny, štuku a fasádní barvy, je dalším přírůstkem do originálního Rouhova velešínského betlému, který je od čtvrtka až do Tří králů k vidění ve velešínském historickém domě Kantůrkovci. Papírnu si Pavel Rouha vybral proto, že ve stínu tradičního biblického příběhu chce prezentovat také dnes již téměř zapomenutá řemesla.
„Šindelů je na střeše papírny určitě tisícovka, štípal jsem je z prkénka. Jen to mi trvalo dvanáct nocí,“ přiblížil Pavel Rouha. Ano, nocí, neboť přes den se tento soukromý zemědělec řezbařině, k níž jej přivedl jeho dědeček, nevěnuje. „Všechno je noční práce. Kdybych dělal přes den, vyčítal bych si, že zanedbávám další povinnosti,“ vysvětlil.
Na spánek tedy Pavlu Rohouvi příliš času nezbývá. Kromě repliky papírny, jejíž výroba mu zabrala stovky hodin, přivedl za poslední rok na svět dalších dvanáct figurek. Každé z nich – od špalíčku po lak, věnuje Pavel Rouha asi dvacet hodin svého života.
A protože všechny postavičky, které mají v tomto ojedinělém betlému své místo, nejsou anonymní, inspirací při výrobě jedné z nich byla Pavlu Rouhovi jeho učitelka vlastivědy na základní škole Marie Havlová. „Už tři roky jsem si sliboval, že ji vyrobím, protože jí toho hodně dlužím. Vzbudila ve mně vlastivědné cítění, věděla toho hodně o každém domě ve Velešíně,“ zdůvodnil Pavel Rouha.
V jeho betlémě však mají místo i dřevěné podobizny dalších známých osobností – ať už žijících, anebo těch, kteří již jsou na pravdě boží. Ti, kteří do Kantůrkovce v těchto dnech přijdou, tak mohou spatřit například velešínský manželský pár naivních malířů, Marii a Martina Šítalovy, rodinu Čadových z Římova nebo někdejšího velešínského hrobníka Josefa Štětinu.
Koho Pavel Rouha do dřeva vyřeže během příštího roku, prý zatím neví. „Nikoho vytipovaného nemám, vždy to přijde tak nějak samo. Třeba v půl druhé v noci se mi ukáže obličej nějakého souseda a já vezmu do ruky dláto.“
Další letošní novinkou v betlému, na nějž se člověk může dívat desítky minut a stále objevuje dosud neviděná zákoutí, je parta vorařů na Malši. „Dříví se tu sice plavilo, ale ne na tak velikých vorech jako na Vltavě nebo Labi. Řečiště Malše zkrátka není tak široké,“ podotkl nadšený řezbář.
Ačkoliv řeku Pavel Rouha vytvořil z mikrotenu, je k nerozeznání od opravdové vody. „To je takový můj patent. Smíchal jsem hlínu ze zahrady se sněhem, to jsem připlácnul na podkladovou desku a vše přikryl mikrotenem. Ten se potom zapařil, takže jsou pod ním vidět kapky,“ popsal Pavel Rouha.
Voraři se v jeho betlému plaví pod velešínským hradem, který zručný řemeslník imitoval za pomoci pařezů a dalších kusů dřeva. „Je to jen taková moje vize, kdyby to viděl profesor Durdík, známý odborník na hradní architekturu, asi by mě ukamenoval,“ zasmál se Pavel Rouha.
Ačkoliv je jeho betlém v Kantůrkovci k vidění každé Vánoce již od roku 2006, i návštěvníci, kteří sem přicházejí pravidelně, tu mohou objevovat stále něco nového. A to nejen díky dalším figurkám či stavením, jichž je rok od roku víc a víc. Pavel Rouha totiž každým rokem staví svůj betlém úplně jinak.
„Chci lidi přitáhnout, a tak se snažím, aby i pravidelní návštěvníci mohli na každém kroku obdivovat nějaké nové prvky. Ústředním motivem jsou samozřejmě jesličky, ale vše ostatní už je čistě na mojí fantazii. Pokaždé si představím, že se zmenším a procházím se krajinou, kterou jsem z polystyrenu, mechu nebo větviček vytvořil. A pokud se někde zadrhnu, je nutné to předělat,“ popsal Pavel Rouha.
Doplnil, že myslet je třeba i na to, aby například koleje koněspřežky, jež má v betlému také své místo, nevedly odnikud nikam. Vše na sebe zkrátka musí navazovat.
Řezbářství však není jedinou zálibou velešínského všeuměla. Ten je totiž staromilcem se vším všudy, a tak zvládá i pletení košíků anebo stloukání másla. Svůj um pak dává na odiv nejen v Kantůrkovci, ale také například v Hoslovickém mlýně na Strakonicku.
„Jednou jsem tam docela náhodou zavítal s rodinou a hned jsem se skamarádil se správcem mlýna Jaroslavem Janoutem. Téměř okamžitě totiž vycítil, co ve mně vězí a že se do dnešní doby vůbec nehodím – nevím, co je fax, a mobil mám jen na ozdobu. S tamními lidmi jsem se sžil a dnes je pro mě Hoslovický mlýn stejná srdeční záležitost jako Kantůrkovec ve Velešíně,“ uzavřel Pavel Rouha.