logo velesin

archiv trebon

Jak panství Velešín Rožmberkové získali

Dvacátého šestého července 1360 prodává Beneš a Jan, bratří z Velešína, jak se dovídáme z archivu Novohradského, za tři tisíce kop grošů pražských celé panství Velešín Oldřichovi I. z Rožmberka a Jan odchází z Velešína do Malont a Beneš do Benešova. Oldřich I. z Rožmberka však při přebírání velešínského panství a hradu zjistil celou „řadu závad“ a tak chtěl slevu. Byla z toho dlouhá tahanice, kterou řešila královská komise a tak rozhodla až druhého října 1387. To již ale byl od roku 1360 na hradu Velešín rožmberský purkrabí Bušek, „zvaný Pátek z Hřebene“.Hřeben byl poplužní dvůr mezi Velešínem a Kaplicí nedaleko Netřebic. Purkrabí Bušek byl nejen zástupce Oldřicha I. z Rožmberka na hradě Velešín, ale i správce velešínského panství. „Ze sumy trhové bylo 30. listopadu 1387 vyplaceno 1.150 kop v Praze a zbytek, 1.850 kop pak 30. prosince 1387 na hradě Příběnice“.

„Zboží panství velešínského obsahovalo hrad Velešín s městečkem a podacím, vsi Sedlec, Tolišovice, Chlum, Polšov, Kladějov, více co náleželo jednomu kaplantství Velešínskému v Malči, Lhotě, Kvítcích a Besednici, a co náleželo druhému kaplanství ve Veličce, Radčicích, Kvítcích, Jaroměřicích a Markvarticích, mimo to vsi Ločenice, Mokrý lom, Hradiště, Liběchov, Soběnov s podacím a ves Přísečná, k té faře příslušející, Benešov městečko s tvrzí a podacím, v Pivnicích, Radčice, Dluhoště, ves Skaleny Brumovy a ves Skaliny pusté, v Popelicích, Plžov, Lužce, Ropětice, Visutou, Záluží, ves Khamrytschlag k faře Benešovské slušící, ves Malonty s podacím a co držel farář Malontský v Šictnetšloku, Blanském a Bělém vsi, Mezeřice, Jaroměřice, Bělou, ves Tichou s tvrzí.“ Nejisté je, zda také ves Dobochov byla v tomto obchodě zařazena.

Oldřich z Rožmberka I. byl čtvrtý syn Petra I. z Rožmberka a Kateřiny z Vamtemberka. Zemřel 4. března 1390 a je pohřben v cisterciáckém klášteře ve Vyšším Brodě. Jak dlouho byl na hradě Velešín purkrabím Pátek ze Hřebene nevíme, ale zřejmě až do smrti Oldřicha I. z Rožmberka. Z manželství Oldřicha I. z Rožmberka s Alžbětou z Vamberka známe jediné dítě Jindřicha III. z Rožmberka. Ten také dle listiny z 16. listopadu 1384 se stal jediným dědicem rožmberského majetku. V roce 1390, kdy zemřel jeho otec Oldřich I. z Rožmberka a kdy se postavil do čela rodu, byl nepochybně dospělý. Součástí jeho rozsáhlého majetku bylo i velešínské panství a hrad Velešín. Hrad Velešín však v roce 1390 bylo „manství královské“, ale Jindřichu III. z Rožmberka se podařilo, že „král Vácslav, k jeho prosbám roku 1391, 1. prosince hrad Velešín z manství propustil“.

Celková nestabilní politická situace vyvrcholila 8. května 1394, kdy panská jednota zajala českého krále Václava IV. Mezi čelními představiteli panské jednoty nechyběl Jindřich III. z Rožmberka. Zajatý král byl vezen do zajetí na rakouský hrad Wildsberg přes rožmberské hrady Přiběnice, Krumlov a Vítkův Hrádek. Při korunovaci druhé manželky českého krále Václava IV. však již nesl Jindřich III. z Rožmberka15. března 1400 českou královskou korunu a v té době zastával Jindřich III. z Rožmberka i úřad nejvyššího purkrabího pražského hradu. Velešínský hrad i panství se dostává na okraj zájmu Jindřicha III. z Rožmberka, který zde určuje za purkrabího Vintíře z Houšné a od roku 1406 je purkrabím na Velešíně příbuzný Vintíře z Houšně, Petr Liška z Újezda.

Na hradě Velešín se podařilo archeologovi A. Hejnému odkrýt románskou kapli, ve které za vládnutí Beneše a Jana z Velešína musel velešínský farář sloužit denně mši svatou, „začež arci mu patřily dvůr a ves Kladyny a ves Lahut.“ V roce 1408 Jindřich III. z Rožmberka velešínskému faráři Jakubovi tuto povinnost zmírnil tak, že „na jaře a v létě každý týden třikráte v mši v kapli hradské sloužiti, na podzimku však a v zimě jen jednou za neděli a pokud by purkrabě jinou mši svatou chtíti chtěl, aby pro faráře s koněm poslal. Farář Jakub byl i písařem purkrabího Petra Lišky z Újezda a tak píše Jindřichu III. z Rožmberka prosbu, že v Lahuti je „práce hrubá a užitek malý“. Rožmberský vladař určil krumlovské a Velešínské purkrabí, Ondráška ze Zásmuk a Jana Lišku, aby velešínskému faráři pomohli. Ti zjistili, že kostel je daleko od fary a tak Jindřich III. z Rožmberka doporučil velešínskému faráři, aby dvůr prodal. Zda se tak stalo a velešínský farář Jakub Lahut prodal, to nemohu potvrdit.