logo velesin

archiv trebon

Než byla školní docházka povinná 

František Schusser: VELEŠÍNSKÁ MIKROHISTORIE PO KAPKÁCH

První škola byla údajně ve Velešíně na faře již ve 14. století. Její počátky v podání Růženy Jandové a Milana Holakovského jsou spíše zbožným přáním než realitou. Nenašel jsem k tomuto tvrzení sebemenší důkaz. V nejlepším případě se jednalo o přípravu ministrantů. Také přítomnost rektora ve Velešíně v 15. století jsem neobjevil a v té době býval soukromý učitel jen tam, “kde jej mohli zaplatit.” A to nebyl případ Velešína.

Desátého října 1636 “pan purkmistr a páni prodali chalupu po Martinovi Slabým ležící mezi Jiříkem Bunšem a podle školy Matoušovi Koptovi” a z 20. července 1707 se zachoval účet ze stavby školy. Škole se říkalo “elementární” a měšťanští hoši se zde učili číst, psát, počítat, zpívat a farář je učil náboženství, kterému se říkalo katechismus. Školní rok začínal 3.listopadu a končil 20. září. “Měšťané mají dbát na to, aby jejich chlapci pilně do školy chodili a učili se. A nemají se nechat volně pobíhat.” Vyučovalo se zpravidla dvě hodiny dopoledne a dvě hodiny odpoledne. Ve čtvrtek býval “feriální den”, kdy se neučilo. O Vánocích byly tři dny volna, o Velikonocích dva týdny. Před zahájením dopoledního i odpoledního vyučování bylo modlení v kostele, a proto byla škola hned vedle kostela.

Dvacátého prvého října 1773 vyhořela nejen polovina Velešína ale i fara a škola, které se dočkaly obnovy až v roce 1777, kdy se učilo na faře. Na konci 18. století, v roce 1799, již stála “obnovená budova školy za 507 zlatých.” To ale byla částka tak malá, že škola až příliš rychle chátrala. Když 21. ledna 1842 navštívil Velešín mladý hrabě Jiří Buquoy tak shledal, že kostel je pěkný, ale škola “byla bídná chatrč na spadnutí. Když potom na faře při stole bylo rozmlouváno o rozličných věcech, slíbil hrabě, že střechu kostelní věže nechá pokrýt, ale o stavbě nové školy, jako patron se nezmínil.”

Škola stávala u kostela. Bylo to nízké přízemní stavení, ve kterém byla jedna velká třída školy, kuchyňka s komůrkou pro učitele, chlév, stodůlka a malá zahrádka se studní. “ Stavení bylo tak bídné, že dřevěné podpěry chránily stropy před spadnutím. Bídná chatrč hrozila sesutím, a proto zůstala několik let neobydlena.” V té době se pravděpodobně vyučovalo v přistavěné místnosti na faře, ale nemám pro to žádný důkaz.

Roční příjem učitele byl sto zlatých, což byl příjem na hranici existenčního minima. Pro přiměřené živobytí učitelovo rodiny bylo třeba o třicet zlatých více. Tady mi dovolte, abych citoval Petra Horu Hořejšího, který v Toulkách českou minulostí napsal: “Učitelský stav měl kvalifikaci právě tak mizernou, jako mizerné byly kantorské platy.”

© František Schusser