logo velesin

archiv trebon

První děti ve mlýně

Po našem příchodu do mlýna strýček a teta neměli děti. Teprve na podzim 1924 se narodil Fanouš a za další dva roky pak Miluška. Fanouše jako nemluvně jsem často choval v peřince. Peřinka byla čtvercová, do ní se nastlaly plínky, do toho se uložilo dítě a to hlavičkou do rohu peřinky. Postranní cípy a dolní cíp se zahrnuly dovnitř na dítě a vše se ovázalo ozdobným povianem. Když dítě křičelo, bylo třeba vyměnit plínky, byly buď mokré nebo zabarvené. To vše jsem se naučil.Vozil jsem také Fanouše v kočárku po pavlači, po betonu u česlic, ale nejvíc po práchovně. Tam byl pravidelná uspávací hluk mlýnských stolic. Taky jsem Fanoušovi zpíval a potřásal kočárkem, aby usnul. Práchovna měla u mlýnských stolic o dva schody snížené podlaží. Jednou jsem se s kočárkem tak přiblížil ke schodům, že se mi vysmekl z rukou, udělal přemet a obsah kočárku se vysypal na podlahu i s dítětem. Na štěstí bylo dítě obaleno peřinkami a nic se mu nestalo. Asi bylo moc překvapeno, protože ani nezabrečelo. Všecko jsem zas naskládal do kočárku a Fanouše vozil dál po práchovně – jako by se nic nestalo. Samozřejmě, že jsem se nikomu o té příhodě nepochlubil – až nyní!Milušku jsem později také choval, ale to už se tatínek znova oženil a držel jsem se doma v rodině. Bydleli jsme nad stokou v malé místnosti, z níž vedly schody na sýpku.