logo velesin

archiv trebon

Vzkříšení, Boží tělo, Kvatembrová procesí

Na Bílou Sobotu velikonoční šel z kostela průvod po náměstí. Vpředu za křížem s korouhví šel sbor zpěváků, pak ministranti a za nimi nesli vážení občané baldachýn nad knězem s monstrancí (tzv. nebesa). Lidé šli za knězem v průvodu, jiní postávali na ulici u domů a poklekali před svátostí oltářní. Všechna okna na náměstí byla vyzdobena. Po návratu do kostela bylo slavné zakončení zpěvem písně Tebe Bože chválíme. O Božím těle – první čtvrtek po svátku Nejsvětější Trojice koncem května nebo začátkem června – postavili na náměstí na čtyřech světových stranách oltáře vyzdobené břízami a květinami a konal se podobný průvod jako na Bílou Sobotu. Vpředu průvodu šly vystrojené děti jako drůžičky a z košíčků sypaly květy na cestu. Písně kostelní a modlitby provázely průvod jako o Vzkříšení. Byla to paráda a podívaná, v každém okně byl trojhran se zapálenými svícemi, na ulici plno lidí svátečně oblečených z městečka, ale i z okolí. Jinde v Čechách a nejen Čechách to bylo s těmi průvody stejné, ale po roce 1948 to režim nestrpěl a nedovolil. Zavedeny byly jiné průvody: 1. máj, 9. květen a 7. listopad. To vše máme za sebou. Z dětství si ještě pamatuji na tak zvané kvatembrové dny. To byly dny čtyřikrát za rok, o nichž se chodilo v procesí přírodou s modlitbami za odvrácení zla, nepohody a s přímluvou za dobrou úrodu. Vycházelo se z kostela, přes náměstí, pak směrem k nádraží do Markvartic ke kapličce, která tam stojí na návsi. To bylo vždy ve všední den a my školáci jsme se toho rádi zúčastnili, ani ne tak ze zbožnosti, ale místo vyučování ze kterého jsme se rádi ulili. Až jednou nám to zatrhl učitel Růžička.  Kvatembrová procesí chodila také jinam, třeba do Římova, ale také jenom ke křížku Za Vrcha.