logo velesin

archiv trebon

Teta Kozáková

Myslím, že pocházela z Besednic, byla dost energická, jako regent. Nic jí v životě mlýna neušlo, Vše komentovala a Komandovala. Jednou jsem jí doprovázel, když přes kopec k Velešínu vyprovázela švagrové, tety z Prahy a Loun. Pamatuji si její větu, že našla Jeníkovi, tedy mlynářovi, hodnou nevěstu, nyní ženu. Doprovázel jsem tetu Kozákovu, jinak starou panímámu, k Božímu Hrobu o Velikonocích do Velešína, jindy Soběnova na májovou, mněla tam známou kuchařku, hospodyni na faře.   Jednou jsem šel s tetou podle řeky Malše až do Kolína k Moravcům. Bylo to hned pod Velešínem naproti zřícenině hradu Velešín.   Někdy nám teta vyprávěla o rekvizicích za první světové války. To chodily úřední osoby po staveních sedláků i jiných a po mlýnech a zabavovaly pro válečné účely všechno k jídlu: mouku, brambory, maso a vše ostatní, co se jim zdálo podezřele opatřené, nebo nadbytečné. Nikdy prý neodešly s prázdnou.   Tetě se v roce 1923 přehodilo střevo a silně trpěla, byla nutná operace. Objednala si z Budějovic skupinu lékařů, a ty jí operovali v horním stavení mlýna nad chlévy, kde bydlela.   Jezdívala do lázní Luhačovic na doléčení, na pouť na Svatou Horu a i do Rakous do Maria Zell.   Přes svou energii byla teta Kozákova dobrá duše, k nám klukům přísná, ale hodná. Byl jsem již na studiích v Praze, když v roce 1933 po Velikonocích zemřela