logo velesin

archiv trebon

Zimní radovánky dětí

Ze všech zimních radostí a divů nejvíce nás lákala zamrzlá hladina vody u jezu. Bývala průhledná jako sklo, mrazy byly silné, led také a klouzal pod nohama. k tomu božské ticho, nikde živáčka. Kdesi jsme našli starou rezavou brusli. Byla jen jedna, měla páku na připevnění k botě. To bylo radosti ! O tu brusli jsme se prali. Jezdili jsme na jedné noze a druhou jsme se odráželi jako na koloběžce - až do omrzení. Nejlépe to jezdilo na louce mezi mlýnskou stokou a řekou na “varhanách”. Strýček zavlažoval v létě louku pod úrovní stoky kanálky. V zimě voda na louce zmrzla, po ledu tekla další voda, a ta taky zmrzla. Vytvořily se vlnky, kterým jsme říkali varhany. Byly trochu s kopce a dobře se tu jezdilo s bruslí i bez brusle. V těch zavlažovacích stružkách jsme si v létě hráli tak, že jsme je přehradili, vytvořili rybníčky v celé řadě i se stavědly, pak jsme si ze dřeva vyřezali mlýnské kolos lopatkami a trn na hřídeli, který zvedal a spouštěl kladívko, a to klepalo do prkénka. V zimě jsme mívali i jiné zábavy, jako koulování, a nejčastěji klouzačku na kopci k Velešínu. Na pile jsme si vybrali z metrových odpadů vhodné krajinky, přední konec jsme zašpičatěli sekyrkou a nožem, doprostřed jsme na boku zatloukli dva hřebíky na přivázání provázku. Do provázků se zasunuly boty, do rukou dva klacky a už to jelo. Jelo se ke včelníku jako na lyžích, jen to fičelo. O pády a závady na prkýnkách nebyla nouze. Bylo to ale na sněhu a naše nadšení a naše vytrvalost nebraly konce - byly silnější. Na cestě do školy zaváté sněhem byla radost tím větší, čím větší byly závěje a čím silnější byl mráz.