logo velesin

archiv trebon

Na loďce k Opičině

U jezu na jánské straně řeky míval Ondřich – říkávali jsme mu Babka – loďku s vesly i s tyčkou na odpichování. Ta loďka nás kluky silně přitahovala a často jsme se na ní vozoli po hladině nad jezem. Někdy v neděli se i někdo z chasy ze mlýna připojil k vyjížďce na loďce. To jsme pak vytáhli loďku až k Opičině. Tak se říkalo velké skále na pravém břehu řeky pod Dlouhou, pod níž byla hloubka a tišina. Na té cestě proti proudu řeky jsme ovšem museli zdolat několik peřejí se zvýšeným kamenitým dnem. Museli jsme z loďky vystoupit, táhnout ji za řetěz proti proudu a současně ji odstrkovat od břehu. Nad peřejí jsme zase do loďky nasedli, veslovali a odpichovali tyčkou. Ale cesta na loďce zpět byla pak pohodlná. Vždyť jsme jeli po proudu.