logo velesin

archiv trebon

Město Velešín

Město Velešín se rozkládá v levo od silnice E55, 20 km od Českých Budějovic, směrem na Dolní Dvořiště a Linz. Prochází tudy železniční trať č. 196 České Budějovice, Horní Dvořiště, Summerau, Linz. Vlastní osada vznikla zřejmě počátkem 13. století v mírné proláklině svažující se východním směrem ke kaňonovitému údolí řeky Malše (dnes údolní přehrada Římov). Ze severní a jižní strany je ohraničena hlubokými zářezy potoků. Pouze směrem západním je terén otevřen do mírně zvlněné krajiny mezi řekami Malší a Vltavou.

již zrušený kostel sv. Jakuba a Filipa radnice dům U Kantůrků
Mariánské sousoší starý plán města kostel sv. Václava
zrušený kostel sv. Jakuba a Filipa zrušený kostel sv. Jakuba a Filipa r.1905 radnice v r. 1905

   Řeka Malše, protékající v hlubokém meandrovitém údolí spolu se stržemi četných potoků, vytvářela již v době prehistorické podmínky pro vznik dobře chráněných lidských sídlišť. Nálezy v prostorách pozdějšího slovanského hradiště Strahov napovídají o osídlení již ve starší době bronzové( 2000 až 1500 let před n.l.). Vznik vlastní osady Velešín nebude zřejmě nikdy přesně datován. Uvádí se léta 1215 až 1230. Jméno osady je přičítáno jakémusi Velešovi, jež zde měl vlastnit dvorec. Do roku 1264 patřil Velešín ke zboží královskému. Pravděpodobně roku 1265 je postoupil král Přemysl Otakar II. Čéčovi z Budějovic za území při soutoku řek Malše a Vltavy, kde hodlal založit královské město. Již roku 1266 se Čéč zval „z Velešína“. V roce 1276 byl Velešín opět ve vlastnictví zemského knížectví, jež král Václav II. dal roku 1283 v držení pánům z Michalovic. V jejich držení byl až do roku 1387, kdy přešel na pány z Rožmberka, od roku 1611 na pány ze Švamberka a roku 1620 na hrabata Bukvojů.

   Roku 1391 byl Velešín Václavem IV. povýšen na trhové městečko. Zboží Velešínské bylo rozsáhlé, mělo výměru několika čtverečních mil (zeměpisných, 1 míle čtvereční je přibližně 56 km2). Patřily k němu nejen blízké obce, ale zasahovalo na jihu až do dnešního Rakouska. Jako trhové městečko měl Velešín kromě týdenních trhů dva výroční trhy, od roku 1577 pak tři. Narůstající obchod přispíval k rozkvětu obce. Postupně zde vznikaly cechy: tkalcovský, kovářský, kolařský a bednářský, ševcovský a řeznicko-pekařský. K rozvoji významně přispívalo i právo vařit pivo. V 18. století vznikla královská silnice spojující Prahu s Lincem. V našem regionu kopírovala starou cáhlovskou cestu, spojující Budějovice s Freistadtem. V 19. století vzniká železniční spojení, nejprve koněspřežní železnice, přebudovaná později na parní provoz, spojující České Budějovice s Lincem. Nejbližší stanice koněspřežky byla na Holkově. Přepřažní a staniční budova byla adaptována z bývalé zájezdní hospody č. 8, která má tři štíty v řadě. Protější nově vystavěná budova č. 20 sloužila k ustájení asi čtyřiceti koní, bylo zde i skladiště píce a obytné místnosti pro obsluhu. Na holkovském rozcestí se dráha stáčela ke dvoru Holkov a velkým obloukem dvakrát přetínala bývalou královskou (císařskou) silnici. Pak se trať zase vracela k původnímu směru. Dodnes jsou místy patrny zbytky tehdejšího náspu. Uprostřed jednoho z těchto zbytků, nedaleko od mezinárodní silnice E 55, se nachází klenutý můstek. Mezi tímto můstkem a nynější železniční zastávkou Velešín - městys se zachovaly zbytky původního zářezu. Asi 100 m od této zastávky, po pravé straně trati směrem na Horní Dvořiště, se nachází další zbytek náspu s klenutým kamenným můstkem, který má ovšem poněkud jiný vzhled, než můstek předchozí.

   Další rozvoj městečka pokračoval vydlážděním náměstí, vybudováním vodovodu a kanalizace. Rozvíjí se bohatá spolková, společenská a kulturní činnost. Ve 20. století dochází k průmyslovému rozvoji. Předcházela mu elektrifikace obce v roce 1918.

   Kostel zasvěcený sv. Václavu byl postaven na místě původní dřevěné kaple či kostelíku kolem poloviny 13. století. Uvádí se, že v roce 1285 již stál. Pozdější nálezy při rozšiřování hřbitova naznačují, že již v dobách předkřesťanských zde bylo pohřebiště a pravděpodobně i svatyně. Kostel v průběhu věků prošel mnoha úpravami. V roce 1491 byl původní dřevěný strop nahrazen zaklenutím. Kostel byl přeměněn na dvoulodní. Byla také přistavěna čtyřpatrová zvonice. Další úpravy v letech 1604 a kolem roku 1700 nepřinesly podstatné změny. V letech 1750 až 1754 byla provedena barokní přestavba, která z velké části setřela punc starobylosti a dala stavbě dnešní podobu. V roce 1773 byla zvonice zvýšena o páté patro, kde byl byt věžníka a později (1833) hodiny.

   Napravo před kostelem se nachází dům „U Kantůrků čp. 20“. Jedná se o nejstarší, ve vnitřních částech zachovalý, dům ve Velešíně. V jeho severní části je dochována část někdejší fary – domu altaristů - kněží, kteří se starali o duchovní život a školství ve farnosti. V domě je zachována unikátní černá kuchyně včetně dýmovníku. Kamenické prvky některých portálů jsou shodné s kostelními a nasvědčují, že byly vestavěny v době pozdně gotických úprav sousedního kostela na konci 15. století. Název „U Kantůrků“ pochází od kantorů Ondřeje a Vojtěcha Papíra, kteří dům vlastnili v letech 1668 až 1724. Tento dům v roce 2008 zakoupilo město a předpokládá se jeho brzké zpřístupnění veřejnosti.

Náměstí se zužuje a přechází pod kostelem sv. Václava do Latránu, nejstarší části obce. V ulici, jíž náměstí pokračuje, najdeme domek čp. 23, v němž bydleli manželé Šítalovi, naivní malíři, jejichž dílo svým významem daleko přesáhlo hranice republiky. Necitlivou „úpravou“ byl domek zcela znehodnocen. Dílo malířů se však dochovalo a je připravována jeho trvalá výstava.

   Uprostřed horní části náměstí se nachází radnice čp. 77, oddělená uličkou od bývalého kostela. V roce 1592 koupila obec soukromý dům a využívala jej od roku 1598 jako radnici. V letech 1783 až 1784 byla budova opravena a zbarokizována. Další velká oprava, spočívající ve zpevnění zdiva, výměně krovu a vnitřních opravách, byla provedena až v roce 1926. Opravy a úpravy provedené po 2. světové válce přinesly ve jménu modernizace ztrátu mnoha historicky cenných předmětů vnitřního vybavení. Součástí radnice byl i tak zvaný „štoček“ (čp. 76), přístavba, kterou však obec v roce 1682 prodala do soukromých rukou. Zpět k radnici se dostal, a byl přestavěn, až na přelomu 19. a 20. století. Za radnicí, v místě dnešní úřadovny městské policie, bývaly masné krámy – stavba s pěti krámky, využívanými při trzích (týdenních, výročních) k prodeji masa a masných výrobků prodejci, kteří nebyli stálými řezníky.