logo velesin

archiv trebon

Panství velešínské a klášter Svatá (Zlatá) Koruna

Český král Přemysl Otakar II. založil na jaře roku 1263 nový cisterciácký klášter „Svatá Koruna“ a daroval mu majetek mezi Vltavou a Zlatou stezkou, hraničními horami u dnešní Zvonkové a Netolicemi. Nejdůležitějším statkem byly Boletice s kostelem. V prvé čtvrtině 14. století Bavor III. z Bavorova věnoval klášteru Svatá Koruna některé své statky na pravém břehu Vltavy, které hraničily s panstvím kláštera. Jak píše Jaroslav Kadlec, „Po připojení vesnic Bavorových stal se klášter sousedem velešínských Michaloviců, kteří rovněž náleželi k jeho příznivcům. Již 6. května 1294 osvobodil Jan z Michalovic na žádost opata Bartoloměje „věci určené k potřebě kláštera od cla ve Velešíně“. Tuto výsadu potvrdil znovu 20. ledna 1350 Jindřich z Velešína, který zároveň Svaté Koruně daroval na záduší sto pražských hřiven a po své smrti byl pochován „jako dobrodinec“ ve zdech kláštera Svatá Koruna. V době smrti Jindřicha z Velešína mělo velešínské panství 28 vesnic a osad. K majetku Michaloviců náležela i další území mimo velešínské panství. Jeho synové se rozdělili nejen o dědictví, ale i o břemeno, které jejich otec uložil jako dar klášteru 22. srpna 1358. V pergamenových originálech jsou specifikovány závazky všech tří bratří. Ježka ve vsi Nesměni, Beneše ve vsi Smrhov a Jindřicha v Jakubových Skalinách. Ježek později svůj dluh vyplatil klášteru hotově. O poměru Jindřichově k Svaté Koruně informují ještě listiny z 12. května 1361 a z 25. července 1368. Ve druhé listině se vyznal, že je opatovi a konventu dlužen čtyři pražské hřivny a slíbil, že tuto částku splatí ve dvou rovných splátkách na svatého Havla 1368 a na svatého Jiří 1369. Michalovicové jako držitelé Velešína, byli oprávněni vyžadovat od poddaných svatokorunské rychty černické šedesát džberů ovsa. Jan z Michalovic se 25. února 1390 tohoto práva zřekl ve prospěch mnichů. Na druhé straně měl klášter stále nárok na významné částky, ve kterých mu Beneš z Velešína zapsal Smrhov a Jindřich z Velešína Jakubovy Skaliny. Aby mniši byli plně uspokojeni, přenechal jim Jan z Michalovic 25. února 1392 plné panství nad osadami Ravní a Osovem, které měly dohromady 8,5 lánu. Obě tyto vsi náležely dosud rytíři Markvartovi z Pořešína a tak musela být klášterem odstoupena ves Smrhov a klášter musel “doplatit“ 33 hřiven, 21 grošů a 4 haléře, jimiž Ježek kdysi vyplatil svůj závazek na Nesměni. 

Opat Bohumír Bylandský z kláštera Zlatá Koruna koupil od Marie Anny Kfellervé ze Sachsengrunu za 27 tisíc zlatých rýnských statek Holkov, který měl 228 jiter a 1.164 sáhů dominikální orné půdy. Císařovna Marie Terezie dala souhlas ke koupi Holkova 8. března 1758. Když na podzim 1784, kdy skončila první fáze rušení klášterů se ukázalo, že náboženský fond, který byl ze zkonfiskovaného majetku zřízen, nestačí na splnění všech vytčených úkolů, přikročil císař Josef II. ke rušení klášterů bohatších, bez ohledu na to, které řeholi náležejí. Dne 9. října 1785 byl kníže Jan ze Schwarzenbergu úředně vyrozuměn, že na jeho panství bude zrušen i cisterciácký klášter ve Zlaté Koruně. Následující den byl o zrušení vyrozuměn i samotný opat Bohumír Bylandský a císařský komisař zapečetil sakristii, knihovnu, archiv, kanceláře a přikročil k soupisu inventáře. Čistý výtěžek ze zabaveného majetku kláštera Zlatá Koruna činil 465.236 zlatých. Dražba majetku zrušeného kláštera proběhla 28. června 1787 a kníže Jan ze Schwarzenbergu koupil mimo jiné i markvartický dvůr u Velešína za 3.650 zlatých.