logo velesin

archiv trebon

Velešínské havírny

Růžena Jandová a Milan Holakovský uvádí, že ve Velešíně se těžilo stříbro v dole Svatá Anna již v druhé polovině 16. století. Já sám jsem žádnou písemnou zmínku o stříbrných dolech v okolí Velešína, které v té době patřilo Rožmberkům, z jejich listin nenašel i když stříbrné doly zde byly pečlivě vedeny a evidovány. Ani v rožmberské mincovně, kde se razily stříbrné tolary, zdobené Vilémovým poprsím a znakem, jsem žádnou zmínku o dodávkách stříbra z Velešína nenašel. Ani slůvkem se o velešínských stříbrných dolech nezmiňuje ani rožmberský kronikář Václav Březan. Stanislav Chábera, autor převážné většiny jihočeských učebnic a odborné literatury o geologii, se před půl stoletím zabýval i důlními štolami z 19. století v okolí Velešína. Prostudoval nejen velešínský archiv, ale „prolezl“ i obě štoly. V roce 1975 vyšel v Jihočeské pravdě článek Záhady velešínských chodeb. V obojích materiálech se dovídáme, že v roce 1810 byly na levém břehu Malše mezi Velešínem a Římovem zahájeny „kutací práce na štole, která sledovala žílu silnou asi 60 cm, jejíž výplň tvořil křemen, uhličitany, mylonitové břidlice a černý lupek. Báňská správa se domnívala, že se později přijde na křížení žil“. Kutání však muselo být po dvou letech z finančních důvodů přerušeno.

V roce 1813 nalezl českobudějovický měšťan Antonín Černý v blízkosti další žílu o mocnosti půl druhého metru. Obsah stříbra v této žíle byl uváděn 234 gramů v tuně jaloviny. Dvanáctého července 1818 žádal Antonín Černý úřad Velešína o povolení střelby, aby mu nebylo bráněno ve střelbě na jeho pozemcích. Z toho je zřejmé, že pozemky okolo štoly v té době vlastnil. Je pravděpodobné, že později dostala štola A. Černého název „U svatého Antonína Paduánského“ a přešla pod Královskou horní správu v Č. Budějovicích. Tento dnes zatopený důl na stříbro leží v hlubokém údolí na levém břehu Malše , v místech, kde se říkalo „Na Šímovce“, nedaleko samoty Plaňák. Vchod do dolu byl ve stráni pod převislou skalou, asi deset metrů nad hladinou Malše a ke vchodu vedla stezka po suti odvalu. Hlavní štola měla profil až tři metry široký, dva metry vysoký a délku třicet metrů. Délka hlavní štoly ukazuje, že se zde jednalo spíše o kutání, tedy hledání stříbrné žíly, než o praktickou těžbu. Boční větev byla štolová, se zbytky výdřevy a havíři museli v ní prolézat a kutat v leže. Lidové vyprávění barvitě líčí, že boční štola vedla pod Malší, či že je zde kovová mříž, která brání dalšímu lezení. Štola „U svatého Antonína Paduánského“ byla podnikem Královské horní správy v Českých Budějovicích a k jejímu vchodu vedla cesta. Dobu kutání na této štole lze maximálně ohraničit léty 1818 až 1834. Dnes je vchod i celá štola pod hladinou Římovské přehrady.

Druhá opuštěná a dnes zatopená štola u Velešína ležela na pravém břehu Malše u bývalého mlýna Mačí, který byl později buquoyskou hájenkou. Říkalo se zde také Stupárna. Ve skalní stráni, asi pět metrů nad úrovní Malše byla do skály vytesána chodba asi dva metry vysoká a půldruhého metru široká. Chodba ve svoru tesaná měla po stranách „patrny stopy ruční práce havířské“. Délka chodby, která je nyní zatopena Římovskou přehradou, je asi 40 metrů a má tři zákruty. Chodba neměla žádnou postranní štolu. Tuto „štolu otevřeli měšťané velešínští sami z touhy po rychlém zbohatnutí, ale pro nedostatek peněz byli nuceni přestat s dalším dolováním“.Bylo to přesně 26. srpna 1822, kdy velešínští měšťané píší , „že zdejší občané se vzdávají podniku dolování započatého, jelikož se tento nachází na novohradském panství, zvláště ale pro nedostatek peněz“. Štolu přebírá Královská horní správa v Č. Budějovicích a již 15. září 1822 vyzývá velešínské občany, aby se přihlásili ti, „kteří by chtěli v dole dále pracovat“. Zcela určitě se na této štole pracovalo i 11. června 1825. Z tohoto dne je doklad o přivezení dřeva pro tuto štolu. Před zatopením římovskou přehradou zde byly na stropě až centimetrové krápníčky. Pravděpodobně se na této „druhé velešínské štole“ přestalo kutat v roce 1834, protože „rudnatost byla malá, dolování se nevyplácelo a v neposlední míře nastal i značný pokles ceny stříbra, způsobený konkurencí stříbra cizího“. V roce 1830 razila na této štole stejná společnost, jaká kutala v blízkém Rozpoutí u Kaplice. O štole v Rozpoutí vím, že byla 80 metrů hluboká a těžilo se zde ze dvou žil až do roku 1834. Tato štola byla zasypána po roce 1990.