logo velesin

archiv trebon

Velešín a tereziánský katastr

Tereziánský katastr „byl soupis pozemků a všech dalších užitků, které byly podrobeny obecné zemské berni a dávkám“. Název katastru je nespravedlivý, neboť v převážné většině vznikal již od roku 1713 za vlády Karla VI., a když prvého května 1748 vstoupil v platnost, vládla Marie Terezie teprve osm let. Nejen nahradil berní rulu a lánové rejstříky, které existovaly od konce třicetileté války, ale především doplnil rustikál o dominikál. Tereziánský katastr poprvé porušil zásadu nezdanitelnosti vrchnostenské půdy i příjmů a platů vrchnosti. Rustikál byla půda, jejímž vlastníkem byl sice feudál, ale hospodařil na ní poddaný. Naproti tomu dominikál byla ve středověku panská půda, kterou vrchnost obdělávala ve vlastní režii pomocí dvorské čeledi a roboty. Tato půda byla v bezprostředním držení vrchnosti a až do tereziánského katastru nebyla zdaňována. Centrum dominikálu bylo šlechtické sídlo, ke kterému patřily pozemky, rozličné užitky a příjmy. K užitkům například patřilo právo lovu a rybolovu, právo výčepu a pronájmu krčem, právo stavět a pronajímat mlýny, vybírat clo a mýto, trhové právo, právo výseku masa, právo pronajímat obchody a řemeslnické dílny, vybírat poplatky za pálení lihu, výroba cihel, pálení vápna, provoz kamenolomů a těžby hlíny a písku.

Dle soupisu rustikálu byl Velešín součástí Budějovického kraje, náležel panství Nové Hrady. Držitelem panství byl hrabě František Leopold Buquoy. V celkové charakteristice panství se píše, že „poddaní na dominiu velmi trpí při častých průchodech vojsk. Mnoho obyvatel z vesnic hledá obživu při dovozu soli z Rakouska, avšak po snížení dovozného a po zaplacení mýt a poplatků se pomalu toto zaměstnání nevyplácí. Pěší robota je jen deset dní o žních a při sklizni sena“.

Dvoučlenná vizitační komise zjistila, že ve Velešíně v polovině 18. století bylo celkem rustikálních 57 zemědělských stavení a dalších 23 domů bylo měšťanů a živnostníků. Složení půdy ukazuje, že zde bylo jen devět „láníků,“ tedy hospodářů kolem dvaceti hektarů zemědělské půdy. Dalších 16 hospodářů byli „půlláníci“ a zbytek již jen domkáři s minimem pronajaté zemědělské půdy. Půda se dělila. Každé pole je ohodnoceno a zařazeno na pole dobrá, prostřední, špatná, lada a pozemky pusté a zarostlé. Ve Velešíně to byly převážně prostřední nebo špatná pole. Velešínský rybník byl „na půl kopy,“ to znamenalo, že se zde ročně lovilo asi třicet kaprů. Z řemeslníků zde byl 1 koželuh, 1 barvíř, devět tkalců, 3 kováři, 3 koláři, 4 řezníci, 9 ševců, pět pekařů, 4 krejčí, 1 zedník, 1 tesař, 1 truhlář a dva provazníci. Je zde i poznámka: „Město leží sice na linecké zemské silnici, ale tak zchudlo, že v něm není ani jediný slušný krytý zájezdní hostinec pro cestující“.

Dominikál byl pro mne téměř nepřehledný, ale nakonec jsem se panstvím Nové Hrady přece jenom „prokousal“. Církev měla svůj majetek ve Velešíně rozdělený do tří položek: fara, kostel a kaple sv. Jakuba. Další pozemky patřily obci Velešín. Ve Velešíně vlastnil Buquoy rybník, který měl roční výnos dvě kopy, tedy asi 120 kaprů a pivovar, který ročně uvařil a prodal 129,5 „sudů“ piva. Tehdy se u pivovarů používala míra „čtyřvěderní sud“ a to bylo 248 litrů. V průměru se tedy tehdy ve Velešíně denně uvařil a prodal hektolitr piva, tedy zhruba padesát pint piva. Pinta totiž měla 1,94 litru a stála tehdy čtyři a půl krejcaru. Velešín měl v té době na Malši dva mlýny a u nich vždy pilu. Mlýny se nazývaly Velešínský a Bartošovský. Farní kostel sv. Václava ve Velešíně měl 1766 duší, z toho v samotném Velešíně 347 a v Holkově 29 duší. Za „duši“ jsou považovány osoby starší deseti let. Celkem k velešínské faře patřilo i dalších 26 obcí a samot. Mimo jiné i Ločenice a Netřebice. Dále je u Velešína uvedeno „škola nově postavená, špitál pro tři chudé, kteří dostávají týdně 11 krejcarů a ošacení, kaple sv. Filipa a Jakuba bez lidu.“ O školu, špitál i o faru se starala novohradská vrchnost a tyto náklady byly vrchnosti uvedeny jako „daňová sleva“.

Berně se platila jednou ročně a kdo nezaplatil, u toho se provedla berní exekuce. Tento systém prakticky bez jediné změny vydržel až do zrušení poddanství a od roku 1850, kdy vstoupil v platnost obecní řád, se berní povinnost přenesla na katastrální obce. Jednou z katastrálních obcí byl i Velešín.