logo velesin

archiv trebon

Hamerníci Václav a Ferdinand Codlovi

Ferdinand Codl se narodil ve Velešíně a byl jedním ze čtyř synů Václava Codla,který byl sice také hamerníkem, ale „potulným,“ který býval nazýván „Schwarzkünstler,“ tedy „černý umělec“. Ferdinand o svém otci vyprávěl Karlu Hlubučkovi, který nám naštěstí vzpomínku zaznamenal: „Černí umělci byli kočovníci, kteří všecko své zařízení vozili na vozíku jako cikáni od vsi ke vsi. Jejich jedinou výbavou byl velký špičatý měch, který se dal odnést pod paždím, malá kovadlina do padesáti liber (25 kg), kladiva, sekáče, kleště a trochu nářadí. Zprvu se zapřahal do vozíku sám, teprve později si již mohl koupit a živit koníka. V každé vsi, kde našel větší zásobu starého železa, kovu tenkrát velmi vzácného, usadil se na čas, než jej zpracoval na kladiva, jiné hospodářské nářadí a na řetízky k přivazování dobytka. Ty byly tenkrát na vsích velkou novinkou. Železný řetízek vídali jen u drába, když poutal provinilce. O tom, že by tak vzácnou věc mohli snadno získat i pro dobytek, se na mnohých vesnicích lidem ještě ani nezdálo, dokud ji tito černí kočovní hamerníci nezačali přímo před jejich očima vyrábět. Dost daleko za vsí, aby se nikdo nebál, že by mu od toho mohla chytit chalupa. Příchod takových černých umělců, na jejichž práci se nemohli tenkrát ani dost vynadívat, se rozkřikl po kraji. Často pak, kde našli dobré odbytiště a stružku s dostatečným spádem vody, zřídili si první hamerníci vodní kolo a usadili se trvale“.

Ferdinand Codl se vyučil hamerníkem u svého otce Václava, který putoval z hamru na hamr jako nájemce s vlastním zařízením. Vyjma vodních kol a hlavního hřídele bucharu měl všechno své. V Sýkorově hamru, který měl pronajatý na devět let platil ročně 150 zlatek, v Rychnově nad Malší, kde byl šest let také 150 zlatek. Po vypršení nájmu chtěl majitel zvýšit roční nájem o 80 zlatek, tedy na 230 zlatých. Ferdinand Codl šel proto do Kájova, kde byl roční nájem na hamru jen 120 zlatých a potom se trvale usadil na dvanáct let na hamru ve Velešíně, který byl na Malši nedaleko Kozákova mlýna. Roční nájem na velešínském hamru byl 250 zlatých. Ani za třicet tři let těžké práce si Ferdinand Codl nenašetřil tolik, aby si postavil vlastní hamr. Před první světovou válkou měl našetřeno jen sedm set zlatých. Z pěti dětí, které mu zůstaly z celého tuctu narozených, se čtyři učili hamernictví a pátý byl obuvníkem „příštipkářem u verpánku“. Měl bolavé oči, které nesnášely žár výhně.

Za Ferdinandova mládí pálil jeho otec dřevěné uhlí ještě sám. Až padesát kubíků dřeva najednou. Z bukového, borového, olšového a březového, ale nejlepší bylo z pařezů. Dřevěné uhlí z takového padesáti kubíkového milíře vydrželo hamerníkovi na celý rok práce. Zvenku vypadal velešínský hamr jako obyčejná, trochu rozměrnější stodola s mohutným komínem, který prozrazoval kovářskou výheň a přitékající „vantroky“ svědčily o tom, že nadržují vodu pro pohon vodních kol. „Vše je tu načouzeno od otevřené kovářské výhně a mimo nevelkých okének vniká sem světlo jen vraty a z vikýře střechy mezerami mezi trámy půdy. Klády hřídelů a pák připomínají v tom šerosvitu trochu středověkou mučírnu, měchy zas zaprášená chrámová zákoutí u starých varhan. Ohniště vypadá tak trochu jako tavicí pícka alchymisty, u níž chybí jen tyglíky a křivule. Jen decimálka poblíž něho dotvrzuje, že se tu neváží drahé kovy na kventlík\ a drachmy, nýbrž hrubé kusy železa. Nic se tu neblýská hlazenými hranami továrně vyrobeného náčiní, všechno ze dřeva i železa má hrubý, neleštěný povrch, jak to vyrobila lidská ruka nástrojem nejprostším a nejjednodušším“.

Velešínský hamr měl tři vodní kola. Největší a nejširší vodní kolo pohánělo hřídel bucharu a dvě menší a užší poháněly brus a měch. Nejdůležitějším zařízením hamru byl vlastní buchar. V Codlově velešínském hamru se vyrábělo, při dostatku vody na třech výhních, „až 25 ruchadel denně a seker průměrně tisíc do roka. Ferdinand Codl dělat obyčejné sekery z pérové oceli, které označoval hvězdičkou a specielní „innenberské,“ z houževnatější oceli, které označoval celým svým jménem. Před první světovou válkou prodával Ferdinand Codl zejména do velkoobchodu. Obyčejnou sekeru za 45 krejcarů a innenberskou za 60 krejcarů. Na velešínském jarmarku prodával oba druhy seker za dvojnásobek a přesto „sekery šly na odbyt“. Velešínský hamr Ferdinanda Codla zanikl v roce 1918, kdy na jeho místě byla postavena elektrárna.